Inominátní a smíšené smlouvy

Autor: Jan Šidlo
Nakladatel: Wolters Kluwer
Rok vydání: 2024
Počet stran: 136
ISBN: 978-80-7676-763-8

V nakladatelství Wolters Kluwer v edici Právo prakticky vyšla v březnu tohoto roku monografie nazvaná „Inominátní a smíšené smlouvy“. Na úvod je vhodné vysvětlit, že inominátní smlouva je taková smlouva, která není výslovně v občanském zákoníku zákoníku upravena jako tzv. smluvní typ s předepsanými podstatnými náležitostmi takové smlouvy. Smíšené smlouvy potom mají prvky více smluvních typů). V právní praxi se přitom požadavek na sepis inominátních či smíšených smluv objevuje nezřídka. Jako příklad lze uvést různé smlouvy o spolupráci či dohody o dělení zisku, leasingové nebo franchisingové smlouvy. K posledně uvedeným občanským zákoníkem neupraveným smluvním typům jsou věnovány samostatné publikace (Valouch, Petr. Leasing v praxi, 5. aktualizované vydání, Grada: 2012 nebo Ctibor, Jiří a Horáčková, Iva. Franchising. Wolters Kluwer, 2017). Představovaná ovšem má obecný charakter a popisuje teoreticky koncept inominátních a smíšených smluv, pro které je předobraz mj. v ustanovení § 1746 odst. 2 občanského zákoníku. Stalo se již pravidlem, že monografie tohoto druhu vycházejí jako přepracované rigorózní případně doktorandské práce. Nejinak je tomu u této knihy, která vychází z autorovy rigorózní práce Inominátní a smíšené smlouvy na pozadí nového soukromoprávního kodexu (2021).

Publikace je rozdělena celkem do čtyř částí. V první části je pojednáno nejprve o vymezení inominátní smlouvy (kapitola 1), autor se věnuje rozdílům mezi typovou a inominátní smlouvu (kapitola 2), a rovněž inominátním smlouvám a smlouvám smíšeným (kapitola 3). V dalším autor rozebírá přípustnost analogie v obchodněprávních vztazích (kapitola 4), inominátní smlouvy a obecná ustanovení o právním jednání (kapitola 5), inominátních smlouvách a náhradě škody (kapitola 6) a o tzv. nepojmenovaných smluvních klauzulích (kapitola 7). Ve druhé části představované publikace je věnován prostor rámcové smlouvě (kapitola 1), rezervační smlouvě na nemovitost (kapitola 2), svěřenecké smlouvě (kapitola 3), smlouvě profesionálního sportovce (kapitola 4), leasingové smlouvě (kapitola 5). Dále je rozebrána faktoringová a forfaitingová smlouva (kapitola 6) a sponzorská smlouva (kapitola 7). Třetí část obsahuje franchisingovou smlouvu (kapitola 1). Knihu uzavírá část čtvrtá, která obsahuje vzory některých nejtypičtějších inominátních smluv.

Monografie je rozkročena mezi spíše teoretickým titulem s určitým přesahem do praxe. Do knihy jsou zařazeny „vzory“ smluv, které ovšem pro svou marginálnost mohou sloužit pouze jako základ pro další rozpracování příslušného lex contractus (to je nejvíce patrné u franchisingové smlouvy). Jsme-li u posledně uvedeného pojmu, kniha neobsahuje návod jak k inominátním či smíšeným smlouvám přistupovat v praxi z hlediska jejich tvorby, spíše jde o jisté meditace nad tématem s pomocí judikatury Nejvyššího soudu a vlastních příkladů autora. Např. po mém soudu rozhodnutí sp.zn. 33 Cdo 1507/2022 ke smluvní pokutě v rezervační smlouvě za neuzavření kupní smlouvy zájemcem je věnován přílišný prostor, a to zřejmě autor nemohl tušit, že se rezervační smlouva stane ještě těsně před vydáním knihy opět předmětem rozhodování Nevyššího soudu (srov. rozsudky 23 Cdo 1666/2023 či 23 Cdo 1649/2023 vyhlášené na konci února 2024). Pokud jsme u příkladů: zde si lze klausovsky řečeno dělat nesouhlasné vlnovky, ale v principu lze tak trochu Jheringovské úvahy autora ocenit. Je nicméně otázkou, zda jsou autorem vybrané inominátní smlouvy skutečně správnými reprezentanty nejčastějších v praxi uzavíraných smluv s ohledem na shora uvedené smlouvy o spolupráci či dohody o dělení zisku, které jsou spíše častější než smlouvy (ne)profesionálního sportovce. Rozmanitost a pestrost soukromoprávního styku přitom přináší inominátní či smíšené smlouvy různého kalibru, aneb jak pravil J. W. Goethe: „Šedivá je teorie, jen strom života věčně zelená se“. 

 

Odpovědnost za vady díla ve stavebnictví

Autor: David Falta
Nakladatel: C.H. Beck
Rok vydání: 2022
Počet stran: 128
ISBN: 978-80-7400-874-0

V edici Právní praxe nakladatelství C.H. Beck vyšla v červnu 2022 rozsahem útlá monografie nazvaná „Odpovědnost za vady díla ve stavebnictví“ od Davida Falty, dlouholetého právníka z Metrostavu, tedy velké tuzemské stavební společnosti. Smlouvy o dílo ve stavebnictví a spory z nich vzešlé jsou jedny v praxi z nejproblematičtějších s ohledem na jejich složitost. Soudci tyto spory nemají v oblibě, a nejinak je tomu u zbytku populace z právní praxe. Odborné literatury je přitom na tomto poli jako šafránu. Připomeňme např. titul „Závazky v oblasti výstavby a nové civilní právo“ (Wolters Kluwer, 2017) od Aleny Bányaiové (o němž jsem psal na tomto blogu v květnu 2017) nebo publikaci „Právní spory ve stavebnictví“ (Aleš Čeněk, 2018) od tandemu Josef Černohlávek a Petr Doubrava (o němž jsem psal na tomto blogu v listopadu 2018). Představovaná brožura je určitým kompendiem, neboť shrnuje znalostní bázi judikatury Nejvyššího soudu a právní úpravy k tématu odpovědnosti za vady díla ve stavebnictví. Kniha není opatřena obvyklým úvodním informativním sdělením „zpracováno k právnímu stavu ke dni toho a toho“. K přečtení monografie jsem se přitom dostal až téměř s dvouletým odstupem po jejím vydání, a vychází-li na více místech z dosavadního stavebního zákona, je v tomto ohledu obsoletní, neboť uvedený právní předpis již v letošním roce nahrazuje stavební zákon zbrusu nový.

Publikace je rozdělena celkem do 26 částí, v nichž je po řadě řešeno dílo (kapitola 1), předmět díla (kapitola 2), forma vymezení předmětu díla (kapitola 3), předmět díla a projektová dokumentace (kapitola 4) a soulad předmětu díla s českými technickými normami (kapitola 5). Na to navazují témata závaznosti ČSN (kapitola 6), technických norem a českých technických norem (kapitola 7), technologických postupů a technologických předpisů (kapitola 8), samotných technických předpisů (kapitola 9) a rovněž změny českých technických norem nebo technických předpisů během výstavby (kapitola 10). V dalších kapitolách knihy se autor věnuje prevenci sporů ze smlouvy o dílo (kapitola 11), vadám díla (kapitola 12), předpokladům odpovědnosti (kapitola 13), odpovědnosti za vady (kapitola 14), záruce (kapitola 15), základním druhům vad (kapitola 16) a uplatnění práv z odpovědnosti za vady (kapitola 17). Další kapitoly jsou věnovány tématům vynaložení náležité pozornosti a odborné péče (kapitola 18), lhůtě tzv. bez zbytečného odkladu (kapitola 19), důsledky pozdního oznámení (kapitola 20), neúčinnost námitky pozdní notifikace (kapitola 21), forma a obsah oznámení (kapitola 22), volba práva z odpovědnosti za vady (kapitola 23), práva z vadného plnění (kapitola 24) a blíže k nim (kapitola 25). Celou knihu uzavírá kapitola o společné odpovědnosti poddodavatele, stavebního dozoru a projektanta (kapitola 26).

Jak bylo uvedeno v úvodu, kniha přináší především ucelený souhrn judikatury Nejvyššího soudu rozdělený podle jednotlivých subtilních témat v rámci vymezeného předmětu, kterým je odpovědnost za vady díla ve stavebnictví. Nesporným kladem knihy je ucelenost a strukturovaný vhled do problematiky. Publikace by nicméně mohla klidně nést i název Přehled judikatury ve věcech odpovědnost za vady díla ve stavebnictví. Dalo by se tak říct, že kniha v tomto ohledu rovněž tzv. stojí a padá na judikatuře Nejvyššího soudu. V drtivé většině se jedná o judikaturu přijatou při řešení právních věcí podléhajících právní úpravě podle obchodního zákoníku účinného do roku 2013. Autor přitom pouze sporadicky v knize uvádí, zda je jím citovaná judikatura použitelná i za právního stavu podle (nového) občanského zákoníku účinného od roku 2014. Ve většině případů takové zasazení judikatury do kontextu absentuje. Kromě judikatury Nejvyššího soudu jsou v publikaci zhusta citována i rozhodnutí krajských soudů (zejména Krajského soudu v Hradci Králové). U této judikatury „nižších“ soudů je pak otázka, zda se jedná o judikaturu publikovanou v tzv. zelené sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu nebo nikoli. Pro použitelnost uváděné judikatury je to přitom informace zásadní. V neposledně řadě se ke škodě věci stírají veřejnoprávní a soukromoprávní souvislosti díla, kdy kritérium nezávislého uplatňování práva veřejného a soukromého (srov. ustanovení §  1 odst. 1 občanského zákoníku) není nijak zohledněno.

Zákon o preventivní restrukturalizaci. Praktický komentář

Autor: Adam Sigmund, Jaroslav Brož, Lucie Kačerová, Petr Kališ, Roman Macháček, Lukáš Mikeska, Antonín Stanislav, Marek Šmůla, Jan Vavřina, Jiří Voda, Michal Žižlavský
Nakladatel: Wolters Kluwer
Rok vydání: 2023
Počet stran:  ISBN: 978-80-7676-479-8

V říjnu roku 2022 jsem na tomto blogu psal o sanačních procesech v podobě preventivní restrukturalizace podle nové unijní legislativy z pohledu ekonomického. Shodou okolností už v červenci 2021 uběhla lhůta pro transpozici evropské směrnice o insolvenci a preventivní restrukturalizaci a ani v prodlouženém termínu do července 2022 český zákonodárce neměl přijatý odpovídající právní předpis. Až s účinností od 23.9.2023 – tedy nezvykle ihned po zveřejnění ve sbírce zákonů – nabyl účinnosti zbrusu nový zákon č. 284/2023 Sb., o preventivní restrukturalizaci. Pro úplnost lze dodat, že do konce roku byl mezitím uvedený zákon dotčen drobnou novelou účinnou od 1.1.2024.

S ohledem na aktivitu nakladatelství Wolters Kluwer, v němž hned v říjnu 2023 vyšla v edici praktický komentář představovaná publikace k novému zákonu o preventivní restrukturalizaci, je tak možné nahlížet na institut preventivní restrukturalizace z pohledu právního a doplnit tak pohled ekonomický z předloňského roku. Disciplína spočívající v komentování zcela nové legislativy, ke které neexistuje žádná judikatura natož jakékoli poznatky z praxe, je hodně specifická záležitost. O obdobném knižním titulu z dílny nakladatelství Wolters Kluwer jsem psal na tomto blogu v březnu 2018, přičemž se jednalo o publikaci z edice praktický komentář k tehdy rovněž novému GDPR – obecnému nařízení o ochraně osobních údajů.

Shodně i autorský kolektiv představovaného komentáře se úkolu zhostil na nejvýš obstojně. Sluší se dodat, že v rámci preventivní restrukturalizace se vyskytuji četné paralely ke známým institutům z insolvenčního práva, a proto autoři, kteří jsou povětšinou z okruhu insolvenčních správců, využívají znalosti dosavadní insolvenční judikatury a na mnoha místech předvídají možný výkladový vývoj i pro oblast preventivní restrukturalizace. Mimochodem, členem autorského kolektivu byl rovněž kontroverzní náměstek Ministerstva spravedlnosti Antonín Stanislav. To však nic nemění na přínosnosti komentáře, který je v mnoha ohledech zpracován zevrubně a s ohledem na zvláštní povahu preventivní restrukturalizace stojící mezi soukromým právem a insolvenčním právem.

 

Pocta Jiřímu Spáčilovi

Autor: Eva Dobrovolná, David Havlík Michal Králík a kol.
Nakladatel: C.H. BECK
Rok vydání: 2023
Počet stran: 336
ISBN: 978-80-7400-920-4

V květnu loňského roku vyšel kolektivní sborník Pocta Jiřímu Spáčilovi. Kdo je Jiří Spáčil? To by se mohl se vší vážností ptát asi jen ten, kdo posledních 30 let ani trochu nesledoval civilistickou právní diskuzi a judikaturu Nejvyššího soudu ve věci tzv. věcných práv. Moje první setkání s touto tématikou bylo právě za dob studií, kdy jsem v prvním semestru předmětu občanské právo hmotné měl připravit referát o rozsudku vydaného třetím soukromoprávním senátem – tzv. věcně-právním senátem Nejvyššího soudu 22 Cdo, kterého byl členem a ideovým vůdcem právě Jiří Spáčil. Pokud mě paměť neklame, rozhodnutí řešilo problematiku studně jako součásti pozemku, resp. vymezení a rozlišení součásti a příslušenství věci. V pozdějších letech jsem jméno Jiřího Spáčila zaznamenal nejen v časopiseckých studiích, ale i v učebnicích, monografiích, komentářích, a především judikatuře. Až postupem doby jsem zjistil, že je-li někdo v České republice hegemonem výkladu právní úpravy občanského zákoníku ve věci věcných práv, je to právě uvedený Jiří Spáčil (a to se všemi plusy a mínusy z toho vzešlými). Jak se dotyčný svěřil pro internetový čtvrtletník Nejvyššího soudu AEQUITAS 4/2023: „Do problematiky věcných práv mě uvedl můj školitel v aspirantuře prof. Ján Lazar“.

Sluší se dodat, že tzv. knižní „pocta“ je v českých právních luzích a hájích tradiční způsob, jak vzdát knižní hold výrazné osobnosti právní akademie či praxe. Tyto publikace jsou vydávány vždy ve vztahu k životnímu jubileu oslavovaného, a ne jinak je tomu v případě představované publikace, která vychází k 70-ti nám Jiřího Spáčila. S posledním dnem loňského roku současně jmenovanému skončil soudcovský mandát na Nejvyšším soudu z důvodu dosažení maximálního věku pro výkon funkce soudce. Celou knihou se jako červená nit vedou příspěvky, které jsou někdy laděné osobně, povětšinou odborně, avšak s přihlédnutím k oblastem zájmu a erudici oslavovaného. Kromě samotného úvodu publikace zahrnuje celkem 30 příspěvků od 35 přispěvatelů. Nemá tedy zřejmě smysl podávat zde telegrafický přehled všech příspěvků. Byla-li v úvodu tohoto příspěvku řeč o problematice součástí a příslušenství věci, k tomuto tématu se originálně vrací římsko-právník Petr Dostalík a v knize jsou zařazeny i další články vážící se nejenom k tématu věcných práv.

Jak shrnout tuto pozoruhodnou publikaci? Ve vztahu k jubilantovi samotnému to vystihl kolega z Nevyššího soudu Michal Králík takto: „Od 80. let až vlastně do současné doby jeho soudcovské i publikační působení vytvořilo jak judikatorní, tak v řadě ohledů i doktrinální základ soudobého přístupu k věcněprávní problematice, která až na ojedinělé výjimky neměla v tomto období na co navazovat a novodobá soudní praxe se vytvářela prakticky na „zelené louce.“ Přiznám se, že zmiňované pocty a slávy jako typové publikace na tuzemském trhu s právní literaturou jsem zatím spíše míjel pro jejich charakter. Ve své podstatě jde o běžnou kolektivní monografií, či sbírku časopiseckých příspěvků. Ovšem protkanou osobněji laděnými příspěvky a vzpomínky na oslavence. Pavel Salák ve svém příspěvku trefně popisuje pnutí mezi laděním publikace tohoto druhu na příkladu pocty Otakaru Sommerovi ze začátku 40. let minulého století. Představovanou publikaci však hodnotím jako sympatický a povedený počin. Bude jistě zajímavé sledovat, zda se Jiří Spáčil z právního prostoru s odchodem do důchodu nevytratí, případně zda sepíše nějaké paměti, a především jak bude jeho odkaz interpretován do budoucna.

Korporační spory

Autor: Kristián Csach , Lucia Žitňanská , Bohumil Havel a kol.
Nakladatel: Wolters Kluwer
Rok vydání: 2023
Počet stran: 404
ISBN: 978-80-7676-766-9

V edici Právní monografie nakladatelství Wolters Kluwer v listopadu loňského roku vyšla publikace zaměřená na tzv. korporátní (korporační) spory, kterými jsou typicky např. řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady nebo řízení o náhradu škody způsobené statutárním orgánem a další. Jde přitom o monografii v zásadě stejně postavenou, jako v případě typově obdobného titulu Převody obchodních podílů a akcií (Wolters Kluwer, 2022), který jsem zde představoval v lednu minulého roku. Pestrý autorský kolektiv 27 autorů přináší 24 odborných statí tematicky zaměřených na různé aspekty spojené s korporačním spory a tématikou s nimi související. Kolektiv je to opět česko-slovenský vč. polského prvku, přičemž ovšem více než polovina příspěvků pochází od slovenských právníků v jejich rodném jazyce. Doyen Karel Eliáš je opět součástí kolektivu autorů a svém příspěvku sympaticky s nadhledem hodnotí vývoj v obou příbuzných právních řádech: „Myslím, že při celkové a veskrze přínosné změně příslušných zákonných pravidel ohledně obchodních korporací nedošlo v České republice k nejzdařilejší úpravě neplatnosti usnesení orgánů a že § 45 z. o. k. přináší větší počet pochybností a otázek. Slovenský přístup, pokud jde o obchodní korporace, se odráží v úpravě obchodního zákoníku, v němž se klíčový § 131 dočkal střízlivějších a vhodnějších úprav než v českém právním prostředí, byť i zde je patrný hlavní motiv – chránit business před širokým a hlavně široce chápaným občanskoprávním konceptem absolutní neplatnosti.

Publikace zahrnuje příspěvky na téma korporátních sporů obecně (kapitola 1), a jejím předcházení vč. řešení tzv. deadlocku (kapitola 2). Nechybí pohled na korporační spory optikou justiční praxe a procesu (kapitola 3) a pohledem obchodního rejstříku (kapitola 4). Autoři se věnují předběžnou právní ochranou (kapitola 5) a nákladové stránce těchto sporů (kapitola 6). V dalším je pojednáno o legitimaci a odpovědnosti členů volených orgánů (kapitola 7) a nároku na náhradu jimi způsobené škody (kapitola 8) vč. rozložení důkazního břemene (kapitola 9). Zohledněno je i právo člena statutárního orgánu shromažďovat a archivovat dokumenty (kapitola 10), smluvní limitaci škody (kapitola 11) a samotnému uplatňování nároku v případě nečinnosti statutára (kapitola 12). Dále je pojednáno o informačních právech bývalého společníka s.r.o. a koncernových informačních právech (kapitola 13), žalobě na doplnění aktiv (kapitola 14) a aktivní věcné legitimaci k řízení o neplatnosti usnesení valné hromady (kapitola 15). Podstatná část je dále věnována tématům vadám rozhodnutí (kapitola 16), kategoriím zdánlivosti a neplatnosti (kapitola 17) a řešením v právním řádu Polska (kapitola 18). Stranou nezůstávají ani přezkum rozhodnutí dalších orgánů (kapitola 19), situace u osobních společností (kapitola 20) a ochrana 3. osob při rozhodování o usnesení valné hromady (kapitola 21) vč. nároky mezi společníky (kapitola 22). Knihu uzavírají statě ohledně vyloučení společníka podle právního řádu Polska (kapitola 23) a tématu práva na dividendu (kapitola 24).

Opět se ukazuje, že se jedná v případě této monografie především o kolektivní sborník, ve kterém s ohledem na jednotící titulní název mohou neprávem zapadnout velmi zajímavé a podnětné příspěvky. Kromě v úvodu zmiňovaného přehledového a lehkým perem psaného příspěvku Karla Eliáše na téma neplatnost, zrušitelnost nebo neexistence rozhodnutí orgánů korporativně utvářených právnických osob jako důsledek vad rozhodnutí (kapitola 16) je potřeba vyzdvihnout stať Jana Flídra ohledně informačních práv bývalého společníka společnosti s ručením omezeným a informačních práv v podnikatelském seskupení (kapitola 13) v níž dospívá k překvapivě rozumným závěrům, které ale nejsou judikaturou akceptovány. Nebo diskusní příspěvek Daniela Paťěka ohledně práva člena statutárního orgánu kapitálové společnosti shromažďovat a následně po zániku funkce archivovat dokumenty společnosti (kapitola 10), který se věnuje v praxi doslova tzv. poli neoranému. Rovněž je potřeba upozornit na dva výrazné články zahrnuté do této monografie, a to dua Roberta Pelikána a Terezy Mrázkové ohledně rozložení důkazního břemene v korporátních sporech (kapitola 9), v němž polemizují s dovětkem ustanovení § 52 odst. 2 in fine z.o.k. Závěrečný krátký příspěvek tandemu Vlastimil Pihera a Jana Guričová nazvaný spory o dividendu: právo podílet se na zisku určeném k rozdělení vs. právo na zisk (kapitola 24) se pak rovněž trefuje do černého. Publikaci tak lze doporučit všem zájemcům o otázky související s obchodními společnostmi a korporátním právem obecně.

Banking & Finance. Všeobecná praxe

Autor: Martin Vojtko, Miloš Felgr, Daniel Hurych, Tomáš Jíně, Petr Vybíral a kol.
Nakladatel: C.H.Beck
Rok vydání: 2023
Počet stran: 356
ISBN: 978-80-7400-927-3

V edici Právní praxe nakladatelství C.H. Beck vyšla na konci letošního června monografie nazvaná Banking & Finance s všeříkajícím podtitulem Všeobecná praxe. Za touto knihou stojí široký autorský kolektiv celkem 21 právníků. Jde přitom převážně o advokáty působící v pražských nadnárodních advokátních kanceláří s právní praxí v oblasti bankovnictví a finance, a to Dentons, Allen & Overy, Clifford Chance nebo White & Case. Představovaná kolektivní monografie poodhaluje právní praxi v komplexních úvěrových transakcích mnohdy s mezinárodním prvkem. Není přitom příliš obvyklé, aby přední tuzemské advokátní kanceláře tímto způsobem spojily síly a knižním výstupem poodhalily svou vlastní praxi, případně určité know-how či zkušenosti v konkrétní oblasti. Publikace mne proto zaujala a titul jsem se rozhodl opatřit.

Monografie je kromě předmluvy a úvodu rozdělena celkem do 7 kapitol. V úvodní kapitole je představeno obecně dluhové financování (kapitola 1). V následující části je pojednáno o účastnících úvěrových vztahů, struktuře úvěrové dokumentace, předsmluvních vztazích, a o rozdílech mezi bilaterálním, syndikovaném či klubovém financování, a o procesu tzv. syndikace (kapitola 2). Stěžejní kapitola, která zabírá de facto polovinu celé publikace je logicky věnována úvěrové smlouvě a jejímu pravidelnému obsahu (kapitola 3). Nechybí ani pasáž o tzv. mezivěřitelské dohodě (kapitola 4) a autoři nemalou pozornost věnují rovněž zajišťovacím instrumentům (kapitola 5). Stranou nezůstává ani kapitola o jiných souvisejících dokumentech jako jsou zejména právní posudky (kapitola 6). Celou publikaci uzavírá douška věnovaná insolvencím a restrukturalizacím (kapitola 7).

Nesporným kladem publikace je podrobné vysvětlení praxe úvěrového financování ohledně variací smluvních ujednání podle LMA (Loan Market Association) smluvních vzorů. Publikaci lze doporučit všem právníkům, kteří se setkávají s úvěrovými vztahy a zajímají se, jak daná oblast může vypadat ve velkých transakcích. Čtenář se kupříkladu dozví, co znamenají smluvní ujednání typu yank the bank nebo snooze and lose, kdo je tzv. aranžér úvěru, co je akcelerace úvěru nebo jak přistoupit k zástavě pohledávek z obchodního styku. V představované publikaci je nicméně průvodním jevem skutečnost, že někteří autoři popisují určitý právní institut nebo obvyklé ustanovení z úvěrové praxe, ačkoliv již tyto byly vysvětleny v jiné části monografie. To je ale pouze drobný nedostatek jinak pozoruhodného počinu.

Právo svobodně podnikat

Autor: Vojtěch Šimíček (ed.)
Nakladatel: Leges
Rok vydání: 2023
Počet stran: 139
ISBN: 978-80-7502-679-8 

V létě letošního roku vyšel v nakladatelství Leges v edici Teoretik sborník s jednotícím tématem práva svobodně podnikat. Na úvod je třeba dodat, že v čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod je právě na ústavní úrovní zakotveno právo na svobodu podnikání, přesněji řečeno právo svobodně podnikat a provozovat tzv. jinou hospodářskou činnosti. Je notorietou, že tuzemský právní řád není pro podnikatelské aktivity na první dobrou přívětivý a neexistuje žádný kompletní seznam povinností podnikatelů, stát zcela na takové aktivity rezignoval. Svoboda podnikání je přitom ze své povahy omezena a publikací doslova rezonují některé mediálně známé případy, zejména elektronická evidence tržeb nebo ubytování ruských občanů podmiňované jejích odmítnutím okupace Krymu, což byly oba výrazné případy řešené Ústavním soudem.

Publikace zahrnuje celkem 8 příspěvků, a to po řadě esej Tomáše Richtera Ochrana demokracie před podnikáním, příspěvek Karla Šimky Právní, faktické a ekonomické souvislosti regulace cen a produkce, a stať Josefa Kotáska Samoregulace reklamy: limity, výzvy a nevyužité šance. V dalším následuje referát Vojtěcha Šimíčka Právo svobodně podnikat a nezadatelnost lidské důstojnosti a úvaha Ladislava Vyhnánka na téma Ústavní soudnictví a přezkum regulace podnikání: Jak mají soudy reagovat na složité empirické otázky? Následují příspěvek Zákaz cenzury jako zásah do svobody podnikání a svobody projevu internetových platforem od Radima Polčáka a publikaci zakončují novopečený ústavní soudce Jan Wintr Svoboda podnikání, zákaz diskriminace a Rusové v hotelu a Libor Dušek a jeho nekrolog za Elektronickou evidencí tržeb.

První a poslední příspěvek v publikaci jsou texty vyvolávající diskuzi, hlavně kritika chybějící skutečné analýzy dopadů a přínosů krátkodeché etapy s elektronickou evidencí tržeb svědčí o celkové nízké koncepční úrovni změn právního řádu a vyhodnocení dopadů legislativy. Ve sborníku ovšem není řešeno jen zdejší právo, ale Radim Polčák zabrousil do amerických právních vod a představuje různé pohledy na svobodu projevu v kontextu provozovatelů sociálních sítí a cenzury příspěvků uživatelů z jejich strany. Zajímavý je příspěvek Josefa Kotáska ohledně reklamy a přípustné politické satiry reprezentované na konkrétních příkladech reklamy německé automobilové půjčovny Sixt. Jak už to u sborníků podobného stylu bývá, snadno v nich zapadnou tematicky zajímavé příspěvky, které by jeden podle souhrnného názvu publikace neočekával.

 

České právní dějiny po roce 1989

Autor: Salák Pavel, Vojáček Ladislav, Tauchen Jaromír, Horák Ondřej, Kolumber David
Nakladatel: Masarykova univerzita
Rok vydání: 2023
Počet stran: 220
ISBN: 978-80-280-0227-5

V letošním roce univerzitní nakladatelství Masarykovy univerzity vydalo kolektivní monografii nazvanou České právní dějiny po roce 1989. Z autorského kolektivu mi osobně rezonují osobnosti právního historika Ondřeje Horáka a Davida Kolumbera. První jmenovaný se podílel na zajímavé publikaci, kterou jsem na tomto blogu v minulosti představoval v dubnu 2021 – jednalo se o publikaci Brněnská normativní civilistika (postavy – projekty – polemiky). Druhý jmenovaný je povoláním soudce a v oboru právní historie se věnoval především období baťovského Zlína a klanu rodiny Baťů vůbec (viz podnětný podcast na Právo 21). Společně s dalšími akademiky z katedry dějin státu a práva na právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně však dotyční spojili síly nad historií teprve nedávnou, a to právnímu vývoji v tuzemsku po roce 1989. Jde přitom o svého druhu první knižní ucelené zpracování polistopadového právního vývoje u nás. Hned na úvod je na místě uvést, že kniha je prezentována jako učebnice pro studenty právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.

Publikace je kromě úvodu dále rozdělena do 20 tematických kapitol. První oddíly knihy jsou věnovány obecným tématům: stát a právo v politických a ekonomických souvislostech, doby…, základní tendence vývoje právního řádu, (demokratizace práva, europeizace práva, členství v mezinárodních organizacích) (kapitola 1), ústavní vývoj (kapitola 2), organizace veřejné správy (kapitola 3), soudnictví a veřejná žaloba (kapitola 4) a právnická povolání (kapitola 5). V další části knihy jsou popsány jednotlivá právní odvětví: občanské právo (kapitola 6), rodinné právo (kapitola 7), obchodní a živnostenské právo (kapitola 8), pracovní právo (kapitola 9), právo sociálního zabezpečení (kapitola 10), trestní právo hmotné (kapitola 11), pozemkové právo (kapitola 12), právo životního prostředí (kapitola 13), finanční právo (kapitola 14). Následuje exkurz do procesních úprav: řízení před civilními soudy (kapitola 15), trestní řízení (kapitola 16) a správní řízení (kapitola 17). Poslední trojice kapitol pak popisuje fenomény devadesátý let: restituce (kapitola 18), privatizace (kapitola 19) a lustrace (kapitola 20).

Byla-li v úvodu tohoto příspěvku řeč o tom, že představovaná publikace je učebnicí, je na místě uvést výhrady. Učebnice z oboru práva v českých podmínkách bohužel vynikají dlouhodobě nešvarem spočívajícím v tom, že se ve své podstatě o žádné učebnice ve vlastním smyslu tohoto slova nejedná. V tuzemském prostředí jako by chybělo povědomí či chceme-li know-how jak má učebnice – nad to učebnice v oboru právních dějin – vlastně vypadat. Generace právníků se tak za studií potýká s obtížně srozumitelnými a uživatelsky nevstřícnými monografiemi, které se označují za učebnice. Úvodní část knihy zarazí esejistickou – na text z oboru právních dějin časově neukotvenou – pasáží, ve které zarazí chybné vročení událostí z 11. září (v knize 2002, ač jsou události datovány 2001). David Kolumber, zmiňovaný na začátku tohoto příspěvku, se ujmul pasáže o organizaci soudnictví a tato část patří k nejdůkladnějším z celé publikace. Po přečtení v podstatě faktografického a telegrafického přehledu právních dějin pro roce 1989 má ovšem čtenář pocit, že byla promarněna šance podat turbulentní právní vývoj po roce 1989 možná poněkud jinak, čtivěji a zajímavěji. Možná se toho úkolu ujme až další generace právních historiků.

 

Hledání rovnováhy aneb Život soudce

Autor: Tomáš Němeček, Josef Baxa
Nakladatel: Vyšehrad
Rok vydání: 2023
Počet stran: 216
ISBN: 978-80-760-1799-3

Novinář a právník Tomáš Němeček je neodmyslitelně spojený s rubrikou Právo a justice, která v Lidových novinách vycházela pod jeho vedením do roku 2013. Kromě toho je autorem hned několika zajímavých knih, které ve svém středobodu vždy měly osobnosti z řad ústavních soudců. Počínaje biografií Vojtěch Cepl: život právníka ve 20. století (Leges, 2010) přes knižní rozhovor s Pavlem Rychetským po prvním desetiletí na Ústavním soudu Diskrétní zóna (Vyšehrad, 2012) až po představovaný zcela aktuální knižní rozhovor s Josefem Baxou, který byl po vydání knihy v srpnu jmenován předsedou Ústavního soudu. Je typické, že Tomáš Němeček s novinářským instinktem umí vždy v pravou chvíli přijít s aktuálním tématem.

Josef Baxa byl dlouhodobě nepřehlédnutelný od devadesátých let jako významný představitel plzeňské právnické fakulty a v době nultých let dále rovněž jako předseda Nejvyššího správního soudu, u jehož vzniku ostatně stál. Právě těmto dvěma obecně známým stěžejním profesním kariérám se knižní rozhovor podrobně zabývá. Opomenuto přitom není ani předlistopadové působení v trestní justici a následné angažmá na rehabilitacích, takže jde o svědectví moderních českých dějin. Shodou okolností byl po vydání knihy také Josef Baxa novináři konfrontován s jím souzeným případem pokusu o opuštění republiky s ohledem na případ kandidáta na ústavního soudce Roberta Fremra. Zdá se s podivem, že při pečlivosti Tomáše Němečka s tímto rozhodováním tázaného nekonfrontoval už v knižním rozhovoru.

Knižní rozhovor není nijak rozsáhlý, přesto pokrývá vše podstatné. Lze jen doufat, že po prvním desetiletí na Ústavním soudu Tomáš Němeček naváže dalším knižním rozhovorem o posunu z malého ústavního soudnictví – jak se někdy správnímu soudnictví přezdívá – na Nejvyšším správním soudě do velkého ústavního soudnictví na Ústavním soudě. Z představovaného knižního rozhovoru vyplývá, co už je obeznámenému čtenáři známo. Tedy že Josef Baxa je výrazná osobnost české justice, která svým angažmá i kultivovaným mediálním vystupováním pomáhá budovat důvěru veřejnosti v tuzemskou justici. Zbývá se ptát, jaký bude Baxův Ústavní soud (v porovnání s Kesslerovým, Holečkovým, Rychetského Ústavním soudem)? Na to nám dá odpověď až budoucí vývoj. 

 

Epocha nároků: Amerika od šedesátých let: zákon o občanských právech a soumrak americké demokracie

Autor: Christopher Caldwell
Nakladatel: LEDA
Rok vydání: 2022
Počet stran: 528
ISBN: 978-80-7335-807-5

V nekonvenčním nakladatelství LEDA vedeném osobitým Rudolfem Červinkou vyšla loňský rok v edici AGORA (nekonformní knihy zaměřené na politiku a společnost) studie amerického novináře Christopher Caldwella nazvaná „Epocha nároků: Amerika od šedesátých let: zákon o občanských právech a soumrak americké demokracie“ (v originále „The Age of Entitlement“, Simon & Schuster 2020). Kniha je rozdělena do dvou částí a v celkem 8 kapitolách se autor podrobně věnuje nejdříve v části nazvané Revoluce šedesátých let heslům Rok 1963 (atentát na Kennedyho) (1. kapitola), rasa (2. kapitola) a pohlaví (3. kapitola). V další části nazvané Nová ústava se autor zaměřuje na (vietnamskou) válku (4. kapitola), (státní) dluh (5. kapitola), diverzitu (6. kapitola), a na to kdo jsou vítězové (7. kapitola) a kdo poražení (8. kapitola).

Autor přesvědčivě nastiňuje paralelní ústavu Spojených států amerických tvořenou zákonem o občanských právech z roku 1964 a především z něj odvozených konceptů nechvalně proslulé afirmativní akce a neméně problematické politické korektnosti šněrující americkou společnost. Autor rozebírá některé soudní procesy jako Brown vs. školní rada Topeky (1954) nebo Roe vs. Wade (1973), kdy posledně z uvedených precedentů zakládající ústavní právo na interrupci byl změněn až po téměř 50 letech v minulém roce. Nechybí ani proces s černošským hráčem amerického fotbalu O.J. Simpsonem (1994). Autor je však novinář, takže nezabíhá do podrobností, nicméně sympaticky cituje dobové názory právních autorit jako Antonina Scalii či Richarda Dworkina.

Text publikace má však kromě práva přesahy do sociologie, politologie, historie a demografie, to vše s publicistickou lehkostí (prošpikování průzkumy veřejného mínění, statistikami či odkazy na texty hudebníků od The Kinks, přes angažované country až po gangsta-rappery). V knize je zmíněno vlastně vše, co z USA zaznívalo posledních několik desítek let: reganismus, kontrakultura, imigrace, vliv korporací a neziskových nadací, kvóty pro univerzity a zaměstnavatele, dostupné hypotéky a finanční krize, internetoví giganti a jejich vrtění psem, bílý heterosexuální muž jako menšina, univerzity jako půda bez svobody, sňatky homosexuálů, policejní složky vs. černoši a z toho vzešlé rasové nepokoje apod., což z textu činí listování 100+1 zajímavostí. Chybí vlastně akorát hnutí me-too, ale to se zřejmě autorovi již nehodilo do konceptu knihy.

Dlužno dodat, že nejvíce prostoru dostává kritika prezidentství Baracka Obamy (ve funkci 2009-2017). Publikace jistě bude rezonovat na takových místech jako je Institut Václava Klause nebo Liberální institut, k tomu lze příhodě závěrem citovat autora: „Dnes má člověk pocit, že rasismus a sexismus se skrývají naprosto všude. Naverbovaní občané se je pokoušejí vykořenit způsobem, který připomíná tvrdý antikomunismus padesátých let, ale v daleko větším rozsahu. Stejně jako nyní platilo za projev protivníkovy lstivosti, když někdo občas ukázal svou pravou tvář. Na rozdíl od komunismu, jenž zahrnoval reálnou organizaci se seznamem členů, se rasismus vyznačuje pružnou definicí, takže z něj může být obviněn každý“ (s. 438).