Rubrika: Nezařazené

Autor: Tomáš Němeček, Josef Baxa
Nakladatel: Vyšehrad
Rok vydání: 2023
Počet stran: 216
ISBN: 978-80-760-1799-3

Novinář a právník Tomáš Němeček je neodmyslitelně spojený s rubrikou Právo a justice, která v Lidových novinách vycházela pod jeho vedením do roku 2013. Kromě toho je autorem hned několika zajímavých knih, které ve svém středobodu vždy měly osobnosti z řad ústavních soudců. Počínaje biografií Vojtěch Cepl: život právníka ve 20. století (Leges, 2010) přes knižní rozhovor s Pavlem Rychetským po prvním desetiletí na Ústavním soudu Diskrétní zóna (Vyšehrad, 2012) až po představovaný zcela aktuální knižní rozhovor s Josefem Baxou, který byl po vydání knihy v srpnu jmenován předsedou Ústavního soudu. Je typické, že Tomáš Němeček s novinářským instinktem umí vždy v pravou chvíli přijít s aktuálním tématem.

Josef Baxa byl dlouhodobě nepřehlédnutelný od devadesátých let jako významný představitel plzeňské právnické fakulty a v době nultých let dále rovněž jako předseda Nejvyššího správního soudu, u jehož vzniku ostatně stál. Právě těmto dvěma obecně známým stěžejním profesním kariérám se knižní rozhovor podrobně zabývá. Opomenuto přitom není ani předlistopadové působení v trestní justici a následné angažmá na rehabilitacích, takže jde o svědectví moderních českých dějin. Shodou okolností byl po vydání knihy také Josef Baxa novináři konfrontován s jím souzeným případem pokusu o opuštění republiky s ohledem na případ kandidáta na ústavního soudce Roberta Fremra. Zdá se s podivem, že při pečlivosti Tomáše Němečka s tímto rozhodováním tázaného nekonfrontoval už v knižním rozhovoru.

Knižní rozhovor není nijak rozsáhlý, přesto pokrývá vše podstatné. Lze jen doufat, že po prvním desetiletí na Ústavním soudu Tomáš Němeček naváže dalším knižním rozhovorem o posunu z malého ústavního soudnictví – jak se někdy správnímu soudnictví přezdívá – na Nejvyšším správním soudě do velkého ústavního soudnictví na Ústavním soudě. Z představovaného knižního rozhovoru vyplývá, co už je obeznámenému čtenáři známo. Tedy že Josef Baxa je výrazná osobnost české justice, která svým angažmá i kultivovaným mediálním vystupováním pomáhá budovat důvěru veřejnosti v tuzemskou justici. Zbývá se ptát, jaký bude Baxův Ústavní soud (v porovnání s Kesslerovým, Holečkovým, Rychetského Ústavním soudem)? Na to nám dá odpověď až budoucí vývoj. 

 

Autor: Christopher Caldwell
Nakladatel: LEDA
Rok vydání: 2022
Počet stran: 528
ISBN: 978-80-7335-807-5

V nekonvenčním nakladatelství LEDA vedeném osobitým Rudolfem Červinkou vyšla loňský rok v edici AGORA (nekonformní knihy zaměřené na politiku a společnost) studie amerického novináře Christopher Caldwella nazvaná „Epocha nároků: Amerika od šedesátých let: zákon o občanských právech a soumrak americké demokracie“ (v originále „The Age of Entitlement“, Simon & Schuster 2020). Kniha je rozdělena do dvou částí a v celkem 8 kapitolách se autor podrobně věnuje nejdříve v části nazvané Revoluce šedesátých let heslům Rok 1963 (atentát na Kennedyho) (1. kapitola), rasa (2. kapitola) a pohlaví (3. kapitola). V další části nazvané Nová ústava se autor zaměřuje na (vietnamskou) válku (4. kapitola), (státní) dluh (5. kapitola), diverzitu (6. kapitola), a na to kdo jsou vítězové (7. kapitola) a kdo poražení (8. kapitola).

Autor přesvědčivě nastiňuje paralelní ústavu Spojených států amerických tvořenou zákonem o občanských právech z roku 1964 a především z něj odvozených konceptů nechvalně proslulé afirmativní akce a neméně problematické politické korektnosti šněrující americkou společnost. Autor rozebírá některé soudní procesy jako Brown vs. školní rada Topeky (1954) nebo Roe vs. Wade (1973), kdy posledně z uvedených precedentů zakládající ústavní právo na interrupci byl změněn až po téměř 50 letech v minulém roce. Nechybí ani proces s černošským hráčem amerického fotbalu O.J. Simpsonem (1994). Autor je však novinář, takže nezabíhá do podrobností, nicméně sympaticky cituje dobové názory právních autorit jako Antonina Scalii či Richarda Dworkina.

Text publikace má však kromě práva přesahy do sociologie, politologie, historie a demografie, to vše s publicistickou lehkostí (prošpikování průzkumy veřejného mínění, statistikami či odkazy na texty hudebníků od The Kinks, přes angažované country až po gangsta-rappery). V knize je zmíněno vlastně vše, co z USA zaznívalo posledních několik desítek let: reganismus, kontrakultura, imigrace, vliv korporací a neziskových nadací, kvóty pro univerzity a zaměstnavatele, dostupné hypotéky a finanční krize, internetoví giganti a jejich vrtění psem, bílý heterosexuální muž jako menšina, univerzity jako půda bez svobody, sňatky homosexuálů, policejní složky vs. černoši a z toho vzešlé rasové nepokoje apod., což z textu činí listování 100+1 zajímavostí. Chybí vlastně akorát hnutí me-too, ale to se zřejmě autorovi již nehodilo do konceptu knihy.

Dlužno dodat, že nejvíce prostoru dostává kritika prezidentství Baracka Obamy (ve funkci 2009-2017). Publikace jistě bude rezonovat na takových místech jako je Institut Václava Klause nebo Liberální institut, k tomu lze příhodě závěrem citovat autora: „Dnes má člověk pocit, že rasismus a sexismus se skrývají naprosto všude. Naverbovaní občané se je pokoušejí vykořenit způsobem, který připomíná tvrdý antikomunismus padesátých let, ale v daleko větším rozsahu. Stejně jako nyní platilo za projev protivníkovy lstivosti, když někdo občas ukázal svou pravou tvář. Na rozdíl od komunismu, jenž zahrnoval reálnou organizaci se seznamem členů, se rasismus vyznačuje pružnou definicí, takže z něj může být obviněn každý“ (s. 438).

Autor: Vlastimil Ševčík
Nakladatel: Eurolex Bohemia
Rok vydání: 2002
Počet stran: 357
ISBN: 80-86432-14-9

Okřídlené rčení říká, že „Stačí tři slova zákonodárce, uvozující novelu zákona, a celé právnické knihovny se mění v makulaturu.“ Netřeba zvláště připomínat, že právní texty jsou v době svého vzniku vázány na aktuálně platné pozitivní právo, se kterým stojí a padá jejich relevance a (vypovídající) hodnota v čase. Ačkoliv se většinou věnuji recentní literatuře, v tomto příspěvku udělám výjimku. V prosinci minulého roku totiž proběhlo nenápadné výročí 30 let Ústavy ČR a v loňském roce to také bylo 20 let, co v dnes již zaniklém nakladatelství Eurolex Bohemia vyšla kniha „Právo a ústavnost v České republice“ ústavního soudce Vlastimila Ševčíka.

Publikaci jsem pořídil v antikvariátu za necelých 100 Kč, a ačkoliv je datována rokem 2002, zahrnuje ještě starší texty z let 1992, 1994 a následujících. Jde o svého druhu ucelené vydání autorových odborných textů, které byly vydávány časopisecky. Kniha je opatřena předmluvou prof. Holländera a je členěna celkem do tří částí, přičemž první část zahrnuje texty věnované ústavnosti, druhá pak statě, jejímž spojujícím tématem je ochrana práv. Třetí část je pak reprezentována přílohami, tvořenými různými přetištěnými dokumenty (projev při přijímání Listiny základních práv a svobod, uplatněná odlišná stanoviska apod.).

Vlastimil Ševčík (1927-2002) byl ústavním soudcem prvního – tzv. Kesslerova – Ústavního soudu. Byl zároveň ideovým otcem Listiny základních práv a svobod, coby součástí ústavního pořádku samostatné České republiky. Právě přelomovému polistopadovému dění na poli ústavodárném se autor věnuje, když kritizuje vznik Ústavy 1992, jako šité horkou jehlou bez obecné širší diskuze s řadou – krátce po jejím přijetí – vzniklých i autorem předvídaných budoucích aplikačních problémů.

V řadě textů se autor věnuje dobově konstituovaným přístupům Ústavního soudu, které už dnes bereme jako samozřejmost (zvláštní postavení Ústavního soudu, vázanost rozhodnutí Ústavního soudu či obsahovým požadavkům narace ústavní stížnosti) nebo z dnešního pohledu již vyřešeným problémům (svého času nemožnost substituce v řízení před Ústavním soudem či tehdejší absence procesní úpravy řízení po zrušení rozhodnutí Ústavním soudem).

Autor mj. přesně pojmenovává kořeny a důvody právního nihilismu, který pokračoval i po roce 1989 přístupem politické reprezentace k právu. V tomto ohledu také tepe fenomén novelizací jako destabilizačního prvku, a to vše takříkajíc v předvečer inflace evropské legislativy s ohledem na vstup ČR do EU (2004). Ohledně vzniku Ústavy 1992 se jedná o cenný dobový pohled přímého aktéra, který vznik ústavní listiny vnímá kriticky a klade ho do juxtapozice k promyšlené koncepci při tvorbě Ústavy 1920. V čtivých a kultivovaných – s řadou latinských obratů – textech autora zaznívají apely, které rezonují i dnešnímu čtenáři.

Autor: Pavel Kučera, Martin Švehla
Nakladatel: Česká citadela
Rok vydání: 2021
Počet stran: 200
ISBN: 978-80-88382-18-8

Enfant terrible české justice, kladenský patriot a dlouholetý místopředseda Nejvyššího soudu Pavel Kučera (1940 – 2019) proslul zejména rezignací na funkci soudce v průběhu trvání vlastního kárného řízení a také spojením s kauzou tzv. „justiční mafie“ podle výroku tehdy stínové ministryně spravedlnosti za ČSSD Marie Benešové z roku 2007 odkazující na pozadí dobových kauz trestního stíhání Jiřího Čunka (KDU-ČSL) a kontroverzní vydání tzv. katarského prince. V předloňském roce vyšla v poněkud obskurním nakladatelství Česká citadela vzpomínková kniha, kterou sestavil Martin Švehla, jenž krátce působil jako tiskový mluvčí Nejvyššího soudu, podle rozhovorů s Pavlem Kučerou. V úvodu knihy se uvádí, že za posledních 20 let nevyšla žádná vzpomínková kniha věnovaná justici, kterou by napsal soudce – je to po výtce pravda: zcela opomenuty jsou memoáry předsedy Vrchního soudu v Praze Antonína Mokrého (Soudce Antonín Mokrý vzpomíná, Univerzita Karlova – Právnická fakulta, Ediční středisko 2018), které jsem zde představoval v dubnu 2019. Buď jak buď, vzpomínky právníků – a zvláště soudců – jsou kategorií poměrně úzkou a mnoho takovéto literatury u nás příliš často nevychází.

Pavel Kučera strávil většinu profesní dráhy od úvodního startu v advokátní poradně na Kladně v socialistické trestní justici, a to nejdříve na Okresním soudu v Kladně, následně Krajském soudu v Praze a s krátkým polistopadovým intermezzem jako náměstek vedoucí kanceláře prezidenta republiky Václava Havla následně na nově konstituovaném Nevyšším soudě jako jeho místopředseda, aby následně zakončil profesní dráhu na stará kolena obloukem opět v advokacii. Právě na svou profesní dráhu v justici Pavel Kučera v představované publikaci vzpomíná. Nepřekvapí, že účtuje zejména s Marií Benešovou a s řízením o ochranu osobnosti, které se proti ní domáhal, a které soudil Vojtěcha Cepla ml., na němž nenechává autor nit suchou. Překvapí poněkud jednostranný a nekritický pohled na socialistkou trestní justici, na kterou autor vzpomíná až s jistou nostalgií. V ostatním autor především přemítá o obecných problémech justice a dobových záležitostech jako byla tzv. válka soudů (Nejvyššího a Ústavního o trestání odpíračů vojenské služby), přestupkové imunitě soudců a státních zástupců, včetně rozdílů mezi těmito povoláními, a stranou nezůstává ani soudcovská samospráva nebo třeba Klausova amnestie z roku 2013.

Jak shrnout tuto pozoruhodnou knihu? Lze ji patrně doporučit všem zájemcům o zachycení pohledu insidera z prostředí české justice doby předlistopadové i po roce 1989. Autor zažil na Nejvyšším soudě 3 předsedy, a to po řadě Otakara Motejla (5 let), Elišku Wagnerovou (4 roky) a Ivu Brožovou (13 let). Zatímco na prvně jmenovaného vzpomíná laskavě, na druhou uvedenou alespoň s respektem a na třetí zmiňovanou pak s naprostým opovržením. Na podobě knihy je zřetelně poznat, že s autorem nehovořil publicista snažící se získat konkrétní informace a vytěžit zpovídaného uceleně a tematicky, ale šlo o povídaní známých, při kterém zpovídaný dostal prostor mluvit, co má na srdci než odpovídat na nepříjemné dotazy. Uzavřeme citací autora: „… je nutno se zmínit několika slovy o potřebě, náležitostech a významu odůvodnění soudního rozhodnutí. Otázku, zda je odůvodnění potřebné, bych jednoduše odbyl s tím, že odůvodnění potřebné není. Rozhodnutí respektujte, nic jiného vám nezbývá. Zákon, ale i judikatura Ústavního soudu však odůvodnění vyžadují a stanoví dokonce jeho náležitosti. Takže odůvodnění musí být. Ale k čemu? Jeho význam je minimální. Ten, kdo vyhrál, je spokojen i bez odůvodnění svého vítězství a toho, kdo prohrál, sebe delší a sebe preciznější odůvodnění nepřesvědčí, že neměl pravdu.“

Autor: Leopold Pospíšil
Nakladatel: Karolinum
Rok vydání: 2021
Počet stran: 298
ISBN: 978-80-246-4751-7

Před více než 10 lety byl k vidění na střeše galerie současného umění DOX v pražských Holešovicích objekt umělce Lukáše Rittsteina. Jednalo se o speciálně upravený dálkový autobus, v němž byl promítán dokumentární film pořízený Leopoldem Jaroslavem Pospíšilem (1923-2021) na Nové Guineji v padesátých letech minulého století. V dokumentu opatřeném komentářem uvedeného vědce byl zachycen pokus o neúspěšné provdání děvčete kmene Kapauku.

Šlo tehdy o moje první setkání s olomouckým rodákem s dobrodružnou povahou, který se v zahraničí proslavil jako zakladatel právní etnologie, jakožto čtvrtého z možných způsobů zkoumání práva, kromě právní filozofie, právní vědy a právní sociologie. Další shledání pak přišlo spolu s četbou z doby vysokoškolských studií – a to jediné Pospíšilovy v češtině vydané – útlé, ale podnětné knížky Etnologie práva: teze ke studiu práva z mezikulturní perspektivy (Praha: Set Out, 1997).

Na sklonku loňského roku v anketě Lidových novin Kniha roku 2022 etnolog Martin Rychlík upozornil na to, že krátce po úmrtí autora v úctyhodných 98. letech vyšly v nakladatelství Karolinum na sklonku roku 2021 knižně jeho memoáry: „Šlo o mimořádného člověka, jenž nám po roce 1989 ukazoval, jak mohou vypadat sociální vědy. „Poldi“ vzpomíná v knize Adventures in the Stone Age: A New Guinea Diary na výzkumy u papuánských Kapauků a je zase tím rošťákem s espritem!“. Dlužno dodat, že toto další setkání s Leopoldem Pospíšilem je však tentokrát dostupné pouze v angličtině.

Leopold Pospíšil studoval práva na Karlově Univerzitě, po emigraci v roce 1948 pak filozofii v Německu a poté antropologii v americkém Oregonu. V USA následně zakotvil na Yale, kde se stal profesorem a kurátorem Peabodyho muzea a zůstal tam celou profesní dráhu. Univerzita byla jeho domovským přístavem, odkud vyrážel na četné výzkumné expedice. Mezi jeho domorodé kmeny, u kterých prováděl opakovaně vědecké výzkumy patřily kromě aljašských Eskymáků a tyrolských starousedlíků – sedláků právě především Kapaukové z Nové Guineji, u kterých byl částečně ještě v dobách nizozemské koloniální správy celkem čtyřikrát (v letech 1954-1955, 1962, 1975 a 1979). Po roce 1989 se pak pravidelně vracel do ČR, aby zde učil a přednášel. 

Své zážitky autor shrnul v představované vzpomínkové knize. Autorův výzkumný záběr byl značně široký, pořídil mnoho fotografií a filmů, uspořádal sbírky hmyzu, pavouků, zvířat a jiné havěti, stejně jako oblečení, nástrojů, vybavení, peněz a dalších věcí denní potřeby, a to v vše v analogových dobách (v době bez internetu či počítačů). Mezi Kapauky skutečně žil, naučil se jejich domorodý jazyk a pronikl do jejich mentality. Zabýval se válkami se znepřátelenými kmeny, polygamií, magií, léčitelstvím, ale i ekonomickým fungováním domorodého kmene, matematikou či denním i svátečním fungováním lidského společenství. Signifikantně pak zejména právními pravidly, právními procesy a vnímáním institutu vlastnictví.

V důsledku jeho novátorských objevů vzaly za své dobové představy o bezprávní společnosti nebo kolektivním vlastnictví u nerozvinutých společností. Komplikované pozadí vzniku této publikace odhalují v doslovu kulturní antropolog Martin Soukup a archeolog Jaroslav Jiřík. De facto spoluautoři této knihy uvádějí, že se v tomto případě jedná o knihu o antropologovi mezi Kapauky. Lze dodat, že jde svého druhu o historky z natáčení (rozum. výzkumu). Čtení je to poučné, dobrodružné a zábavné, při kterém se chce obdivovat autorova nesmírná odvaha s jakou podnikl průkopnický terénní výzkum a jeho nekomplikovaná povaha. Jako červená nit se navíc knihou vine – jak to nazval výše citovaný Martin Rychlík – rošťácký smysl pro humor, který oceňovali i jeho Kapaukové. 

Autor: Jan Kober, Antonín Lojek (a kol.)
Nakladatel: Ústav státu a práva Akademie věd ČR
Rok vydání: 2019
Počet stran: 259
ISBN: 978-80-87439-33-3

Jediná vládnoucí žena na českém trůně Marie Terezie z rodu Habsburků vládla v období 1740 – 1780. S dobou jejího panovnictví se pojí řada právních reforem na českém území, kdy v jejím reformátorském úsilí pokračovali její dva synové Josef II. (v období 1780 –1790) a Leopold II. (v období 1790 – 1792). Marii Terezii je připisováno zavedení povinné školní docházky, zavedení čísla popisných pro obytné domy, jakož i řada dalších správních opatření. Všechna tato témata jsou podrobně a důkladně rozebrána v představované publikaci sestavené autorským kolektivem, kterou vydal Ústav státu a práva Akademie věd ČR. Jak se uvádí v publikaci, „průměrný počet zákonodárných aktů panovníka vydávaných za vlády Marie Terezie vystoupal postupně z přibližně 36 aktů ročně v desetiletí 1741-1750 až na nějakých 96 v desetiletí 1771-1780. Ač počet právních aktů vydaných za celou vlády Marie Terezie ve svém souhrnu nedosahuje ani poloviny z celkového počtu právních aktů vydaných za deset let samostatné vlády Josefa II., vyčísleného na 6206 aktů, je nesporné, že už za vlády Marie Terezie se psané právo jasně vyprofilovalo do role základního nástroje vládnutí“.

Publikace je kromě úvodu a závěru rozčleněna celkem do sedmi kapitol. Většina kapitol pak pod jednotným tématem zahrnuje podkapitoly na dílčí témata. Po řadě je pojednáno o politicích, úřednících a učencích jako hybatelých reforem (kapitola 1) [a to Bedřichu Vilémovi Haugvic, Václavovi Anotnínovi Kounicovi (podkapitola 1.1) a Josefovi ze Sonnenfelsu (podkapitola 1.2)]. Dále je představena problematika státní služby (kapitola 2) [především předpokladům ustanovení do funkce (podkapitola 2.1) a právní úpravě platu (podkapitola 2.2)]. V dalším je řešeno státní právo (kapitola 3) [a v jeho rámci jsou popsány kořeny moderního ústavního práva (podkapitola 3.1) a fungování cenzury (podkapitola 3.2)]. Autoři se rovněž věnují tématu hospodářství (kapitola 4) [a to hospodářskému (ne)blahobytu (podkapitola 4.1) a komplexně tzv. hornímu právu (podkapitola 4.2)]. Samostatná kapitola je věnována problematice školství (kapitola 5) a sjednocení a zpřehlednění práva (kapitola 6) [Azzoniho a Zenckerově osnově a sjednocování občanského práva (podkapitola 6.1) a specifikace a římsko-právní vlivy (podkapitola 6.2)]. V neposlední řadě je věnován prostor také zahraniční politice Marie Terezie (kapitola 7) [a v jejím rámci především vyrovnání s Bavorskem (podkapitola 7.1)].

Představovaná publikace přitom trpělivě vysvětluje, že Marie Terezie se s politickou filozofií osvícenství a osvícenským hnutím rozhodně neztotožňovala a její reformy, ač se mohou na první pohled zdát jako demokratizující a decentralizující, představovaly výsledky pragmatických úvah, často vedených snahou o efektivní chod státu, a především s tím spojený lepší výběr daní. Vydávání dekretů, reskriptů a patentů nejrůznějšího druhu za dob Marie Terezie však nesporně položilo některé moderní základy státu, jak jej známe dnes. Zejména ohledně placeného profesionálního úřednictva si autoři všímají paralel se současným zákonem o státní službě, který de facto vychází z reforem Marie Terezie. Stranou přitom nezůstaly i nerealizované projekty, a to návrh „všeobecného kodexu soukromého práva a soudního řádu, označovaného pracovně jako Codex Theresanus. Oba tyto velké projekty jasně svědčí o tom, že Marie Terezie a její vláda se jednoznačně přikláněly k myšlence revize právního řádu“. Autoři sympaticky hodnotí, že „…vláda Marie Terezie byla laboratoří myšlenek, kde se leccos zkoušelo, aniž by to ale bylo pokládáno za jednoznačné a trvale nezměnitelné“. Kniha jistě potěší všechny zájemce o právní historii i dějiny Habsburků na českém trůně jako takové.

Autor: Jan Pichrt, Jakub Tomšej a kol.
Nakladatel: Wolters Kluwer
Rok vydání: 2022
Počet stran: 156
ISBN: 978-80-7676-278-7

Začátkem srpna minulého roku uplynula transpoziční lhůta pro dvě evropské směrnice s dopadem na tuzemské pracovní právo. Jednalo se o 1) směrnici Evropského parlamentu a Rady 2019/1152 ze dne 20.6.2019 o transparentních a předvídatelných pracovních podmínkách v Evropské unii a 2) směrnici Evropského parlamentu a Rady 2019/1158 ze dne 20.6.2019 o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob (a o zrušení směrnice Rady 2010/18/EU). Obě nosná témata evropské legislativy jsou přitom aktuální a zákonodárce jim dlouhodobě nevěnuje přílišnou pozornost, kterou by si jinak zasloužily. V edici Právní monografie nakladatelství Wolters Kluwer v únoru loňského roku vyšla publikace zaměřená právě na tyto dvě evropské směrnice a výzvy, které přinášejí. Zatímco problematika transparentnosti – předchozí či ve zkušební době průběžné podrobné seznámení zaměstnance o podmínkách jím vykonávané práce a souvisejících informací není patrně až tak ožehavé, téma work-life balance jinak rezonuje veřejným prostorem v diskusích o potřebě (ne)vyváženosti mezi pracovním životem a životem mimo práci (dobou odpočinku slovy zákoníku práce). Připomeňme, že pro kancelářské pracovníky znamenal covidový rok 2020 ve velké míře přesun do oblasti práce z domova (home-office). Právě podrobnější úprava práce z domova však v českém právním řádu dosud chybí, ovšem není přímo předmětem citovaných evropských směrnic.

Publikace zahrnuje celkem 12 statí. Po řadě je pojednáno o prolínání korporačního a pracovního práva– od souběhů ke kauze Danosa (kapitola 1), slaďování soukromého a pracovního života z pohledu právního dualismu – soukromé – a veřejnoprávní nástroje work-life balance (kapitola 2). Další příspěvky se věnují tématům: work-life balance a prekérní zaměstnání v České republice (kapitola 3), pružné uspořádání práce: nový institut pracovního práva? (kapitola 4) a práci z domova (kapitola 5). Srovnání nabízí stať věnovaná zaměstnaneckým „benefitům“ vs. právo odpojit se aneb prolínání soukromého a pracovního života (kapitola 6). Další příspěvky se zamýšlejí nad evropskou právní úpravou, a to odměnou vyslaných pracovníků k poskytování nadnárodních služeb ve světle Směrnice o transparentních a předvídatelných pracovních podmínkách v Evropské unii (kapitola 7) či promítnutí čl. 4 směrnice (EU) 2019/1152 do české právní úpravy zákoníku práce (kapitola 8). Stranou nezůstává a ani smlouva o smlouvě budoucí ve světle povinnosti zaměstnavatele poskytovat informace o podstatných aspektech pracovněprávního vztahu (kapitola 9) či rodičovská dovolená – (nejen) úvahy de lege ferenda (kapitola 10). Knihu uzavírá dvojice příspěvků na téma Důchodová reforma 2021: zvýšení starobního důchodu za vychované děti (kapitola 11) a Profesionální sportovci v ČR a jejich „pracovní podmínky“ (kapitola 12).

Téma work-life balance obecně – tedy nejen u rodičů a pečujících osob ve smyslu evropské legislativy – se týká i advokacie, v tomto směru lze poukázat na Karla Muzikáře a jeho odpověď v rozhovoru pro Lidové noviny: „Skoro nikdo už dnes nechce pracovat 10 až 12 hodin denně, což bylo běžné v západní Evropě celé generace a v 90. letech se tak pracovalo i u nás. Kult práce je nahrazován tím, čemu se říká „work-life balance“. Generace, která dnes dospívá v mladé právníky, klade daleko větší důraz nejen na finanční ohodnocení, ale na volný čas a svoji představu o tom, jak jej využít.“ Právě tématu work-life balance a práci z domova (home-office) jsou věnovány nejzajímavější příspěvky uvedeného kolektivního sborníku. Zejména příspěvek věnující se práci z domova řešící nemožnost paušální náhrady za náklady s tím spojené v kontextu stanoviska Generálního finančního ředitelství k Daňovým souvislostem práce z domova (home-office) ze dne 20.11.2019. Pro praktické stránce zaujme také příspěvek o smlouvě o smlouvě budoucí pracovní uzavírané často s uchazeči o vízum a souvislosti s požadavky takové smlouvy s informacemi z Centrální evidence volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty. Ve sborníku je poněkud překvapivě na závěr zařazena poněkud nesouvisející, avšak zajímavá stať na téma výkonu činnosti vrcholných sportovců, zejména fotbalistů a hokejistů a náhrad poskytovaných v praxi při zranění či jiné indispozici.

 

Autor: Tomáš Sobek
Nakladatel: Ústav státu a práva Akademie věd ČR
Rok vydání: 2022
Počet stran: 290
ISBN: 978-80-87439-54-8

Tomáš Sobek je neodmyslitelně spojený se svým dlouhodobým působením v Ústavu státu a práva AV ČR. V první dekádě nultých let publikoval v rychlém sledu těžké tituly Argumenty teorie práva (Ústavu státu a práva AV ČR, 2008), Nemorální právo (Ústav státu a práva AV ČR, 2010) a Právní myšlení: kritika moralismu (Ústav státu a práva AV ČR, 2011). Následně mu vyšla publikace Právní rozum a morální cit: hodnotové základy právního myšlení (Ústav státu a práva AV ČR, 2016). Také byl součásti např. autorského kolektivu kolem sborníku Filosofie práva (Nugis Finem Publishing, 2020), který jsem zde představoval v srpnu 2021. Posledním počinem tohoto právního filozofa je publikace Nepřirozené právo (Ústav státu a práva AV ČR, 2022). Publikace je vkusně provedena a celý její náklad je navíc signovaný autorem. Titulní straně dominuje ilustrace, která zobrazuje gryfa neboli mytické zvíře s částí těl různých živočichů, ve starořeckých představách nestvůrná kombinace orla a lva.

Uvedená kniha je kromě úvodu a závěru členěna do celkem dalších 9 kapitol. Autor si nejdříve klade otázky na problematice kontroly, a rozebírá téma Být pánem svého života (kapitola 1). Přechází k úvaze Právo jako lidský artefakt (kapitola 2). V následujících kapitolách se věnuje párovým pojmům, a to Normy a fakty (kapitola 3) a úvaze Srovnávat nesrovnatelné (kapitola 4). V polovině knihy si autor klade otázku Jaké to je být odepsaný (kapitola 5). Další sympatické hledání otázek, než kladení odpovědí v publikaci pokračuje v kapitole Spravedlnost mezi utopií a realitou (kapitola 6) a esejí Je tolerance liberální ctnost? (kapitola 7). Poslední dvě kapitoly zakončuje stále aktuální téma Objektivita lidských práv (kapitola 8) a na samý závěr je připojena douška Pragmatismus vs. metafyzika (kapitola 9). Jedná se o sbírku textů, které již byly vydány povětšinou časopisecky či ve sbornících a pro účely ucelené publikace je autor více či méně upravil.

Jak shrnout tuto pozoruhodnou knihu? Jedná se o mimořádně reprezentativní přehledový sborník pokrývající různorodá témata, kterým se Tomáš Sobek věnuje. Jak už to u právně-filozofických titulů bývá, jde především o abstraktní psaní, které vyžaduje značné soustředění čtenáře, neboť se tu jedná o morální témata, problematiku kontroly, výrokovou logiku, paternalismus, inklinacionismus, konsekvencialismus atd. apod. Témata jako přípustnost potratů, právo lidského plodu na život nebo francouzský zákaz kontroverzního sportu spočívajícího v házení trpaslíků či zákaz peep-show německým ústavním soudem tu slouží spíše jako výchozí body nebo styčné plochy pro další mimoběžné úvahy. Pnutí mezi normativitou a fakticitou, přirozeným právem a pozitivním právem autora vede k některým překvapivým postojům – např. paušální zpochybnění testu proporcionality. Dlužno dodat, že v některých pasážích se objevují velmi trefné glosy („Společenská konvence definuje, ale nikdy není definitivní“ [s.88]) v některých pasážích jde o filozofické úvahy, které jsou spíše intelektuálním cvičením, a mají problematickou praktickou hodnotu, přesto je obohacující sledovat autorův rozhled a filozofické zázemí.

Autor: Bohumil Havel, Zuzana Nevolná, a kol.
Nakladatel: Wolters Kluwer
Rok vydání: 2022
Počet stran: 332
ISBN: 978-80-7676-396-8

V edici Právní monografie nakladatelství Wolters Kluwer v červenci loňského roku vyšla publikace zaměřená na praktický a častý institut obchodního práva, a to převody obchodních podílů (společností s ručením omezeným) či akcií (akciových společností). Pestrý autorský kolektiv 22 autorů přináší 21 odborných statí tematicky zaměřených na nejrůznější aspekty spojené s převody obchodních podílů či akcií. Kolektiv je to po výtce (viz níže) česko-slovenský, přičemž hned celé dvě třetiny příspěvků pochází od slovenských právníků v jejich rodném jazyce. Doyen české civilistiky Karel Eliáš v úvodním příspěvku všetečně poznamenává na margo autonomie soukromého práva: „Zodpovíme-li otázku, proč naproti tomu např. německá veřejnost (a nejen juristická) chápe první větu § 38 BGB stanovící, že členství ve spolku nelze převádět ani dědit, jako dispozitivní, odhalíme obecný základ potíží slovenské i české právní regulace soukromé sféry. Ten není především v zákonech, ale v úrovni právnického vzdělání a myšlení a v úrovni právního vědomí“. Tentýž autor jinak sympaticky oba blízce příbuzné právní řady cituje, kromě toho lze v publikaci naleznout i ojedinělý výklad k probírané problematice v polském právnímu řádu (příspěvek od Mateusze Żaby).

Publikace zahrnuje příspěvky na téma předmětu převodu (kapitola 1), podílu ve společnosti s ručením omezeným coby disponibilní věci s volatilním obsahem (kapitola 2), povaze „účasti“ (členství) ve spolku a její převoditelnosti (kapitola 3), bezplatný převod či darování obchodního podílu (kapitola 4), omezení převoditelnosti zakladatelskými jednáními a následky jeho porušení (kapitola 5) a totožné téma ze slovenského pohledu (kapitola 6). Následuje zmiňovaná polská kapitola (kapitola 7), stať o dispozici s obligačně zatíženým obchodním podílem či závodem (kapitola 8), povinnosti loajality při převodu podílu ve slovenské (kapitola 9) a české praxi (kapitola 10), účinky převodu vůči společnosti a věřitelům (kapitola 11) a neplatnost převodu akcií (kapitola 12). V dalším kniha pojednává o odporovatelnosti převodu obchodního podílu (kapitola 13) a ochrany dobré víry při nabytí podílu (kapitola 14) vč. situace nabytí podílu od neoprávněného (kapitola 15). V neposlední řadě se autoři věnují opcím (kapitola 16), převodu akcií s mezinárodním prvkem (kapitola 17), okamžiku převodu (kapitola 18), a stranou nezůstává ani exekuce na obchodní podíl (kapitola 19) a pohledy na převody podílů či akcií optikou trestního (kapitola 20) a daňového práva (kapitola 21).

Ač kniha vyšla v edici Právní monografie a jako červená nit se jí kromě jiného táhne téma převodu podílu či akcie, jejich možná omezení, předpoklady účinnosti či kontext s povinností loajality, jde především o kolektivní sborník se všemi plusy a mínusy podobných sborníků. Pouze z názvu publikace opatřeného nakladatelem by se pak mohlo zdát, že se bude jednat o právní literaturu zamřenou na tuzemský právní řád, což je ovšem pravda pouze z jedné třetiny, jak bylo poukázáno v úvodu tohoto příspěvku ohledně počtu slovensky psaných a na slovenské právo zaměřených statí. Dlužno dodat, že z celé knihy vyvstává do popředí především několik výrazných článků. Je jím úvodní příspěvek doyena Karla Eliáše, který je jako obvykle jak podnětný, tak kousavý, dále stať advokáta Petra Břízy rozebírající zajímavý pohled na hraniční určovatele a rozhodné právo pro převod akcie s mezinárodním prvkem, a konečně pojednání akademika Josefa Bejčka, který je v publikaci tak trochu nenápadně schován, ač je jeho téma navýsost zajímavé a judikaturně neprobádané, a to implicitní a explicitní konkurenční doložky ve světle soutěžního práva, ale i možností jejich modifikace soudem.

Autor: Adam Curphey
Nakladatel: London Publishing Partnership
Rok vydání: 2022
Počet stran: 288
ISBN 978-1913019648

Koncem září letošního roku vyšla další publikace z anglo-americké oblasti zabývající se budoucností právnické (či přesněji řečeno pro odpovídající převod do češtiny „advokátní“) profese. Jedná se přitom o stále živé téma, na které se v uvedeném geografickém okruhu objevují monografie s odstupem času pravidelně. Vizionářskou publikaci Tomorrow’s Lawyers: An Introduction to Your Future od Angličana Richarda Susskinda jsem zde představoval v září 2017 a inovativní titul Američanky Michele DeStefano nazvaný Legal Upheaval: A Guide to Creativity, Collaboration, and Innovation in Law jsem zde představoval v prosinci 2019. Adam Curphey je britský rodák z ostrova Isle Of Man, který právo praktikoval ve White & Case se zaměřením na právo kapitálových trhů a následně přešel do akademie a dlouhodobě se věnuje inovacím. V prezentované knize předkládá svoji vlastní představu o potřebných dovednostech, jež budou v brzké době v advokátní profesi nezbytné. Notorietou je, že znalost práva je považována za samozřejmost, ke které je na místě přidat další dovednosti, odtud celý koncept Law+ z názvu knihy.

 

Publikace je kromě úvodu, poděkování a závěru s použitými zdroji rozdělena celkem do tří tematických celků. První část nazvaná Proč? (The Why) zahrnuje tři kapitoly, a to představení The Law+modelu (kapitola 1), změnám v právní profesi (kapitola 2) a pak jednotlivým stupňům úrovně, tedy základní úrovni, pokročilé, zavedené a expertní úrovni (kapitola 3). Druhá část pojmenovaná Co? (The What) sestává ze šesti kapitol popisující jednotlivé kvadranty dovedností, tzn. Law+People (kapitola 4), Law+Business (kapitola 5), Law+Change (kapitola 6), Law+Technology (kapitola 7) a Law+ in action – příklad (kapitola 8). Poslední třetí část knihy s podtitulem Jak? (The How) obsahuje dalších šest kapitol: budování Law+ dovedností na individuální úrovni (kapitola 9), úvod do Law+ dovednosti ve výuce na právnické fakultě (kapitola 10), budování Law+ dovedností v rámci právnické fakulty (kapitola 11), budování Law+ dovedností v rámci advokátních kanceláří nebo interních právních oddělení (kapitola 12) a připojena je i douška ohlížející se do nedaleké buducnosti s názvem „Co dál?“ (What next?) (kapitola 13).

 

Autor zastává názor, že už nelze hovořit v jednotném čísle a představovat kýženého lawyer of the future, ale je potřeba se zabývat představami doslova o celém interdisciplinárním – navenek i dovnitř kooperujícím – právním týmu, ve kterém nezbytně nutně nemusí být angažováni pouze právníci, ale další profesanti. Prezentuje pak čtyři kvadranty, ve kterých by členové tohoto týmu měli usilovat o získání dovednosti mimo samotnou znalost práva a představuje je jako: Law+People, Law+Business, Law+Change, Law+Technology neboli Právo+lidé, Právo+podnikání, Právo+změny a Právo+tehchnologie. Každý z těchto kvadrantů je dále systematicky rozdělen na čtyři podoblasti, které jsou dále rozebrány, takže dohromady je řeč o celkem 16 essential skills (základních dovednostech) (sic!). V každém z uvedených kvadrantů lze přitom podle autora dosáhnout některé ze 4 úrovní: základní úrovni, pokročilé, zavedené a expertní. Adam Curphey sympaticky poznamená, že ve všech oblastech bychom měli mít alespoň základní úroveň, a pokud někdo bude expertem byť v jediné další oblasti mimo samotné právo půjde o naprosto pozoruhodnou věc. Jedná se skutečně o up-to-date titul, zahrnující také posuny v oboru způsobené prací z domova v době pandemie. V této pozoruhodné knize se autor zabývá celou škálou rozličných témat, od ekonomiky advokátní kanceláře přes process mapping až po fenomén legaltech.