Strategie civilního procesu

Autor: Aleš Rozehnal
Nakladatel: Aleš Čeněk
Rok vydání: 2016
Počet stran: 246
ISBN: 978-80-7380-635-4

Aleš Rozehnal je známý pražský advokát, na přelomu nultých let přední postava tzv. boje o televizi Nova, jemuž je především blízké mediální právo. Ostatně sám se ocitl nejednou v hledáčku médií, a to zejména kvůli jeho osmiletému trestnímu stíhání nejdříve pro trestný čin zkrácení daně (kauza převodu obchodních podílů v CET 21), které bylo později označeno za nezákonné a autor byl odškodněn za nemajetkovou újmu, a následně pro další trestní stíhání pro trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti (kauza SMS jízdenky v pražské MHD), jež dosud nebylo pravomocně skončeno. Uvedené skutečnosti by přitom neměly potenciální čtenáře nikterak odradit, v demokratickém právním státě je nutno ctít zásadu presumpce neviny a jsem toho názoru, že za autora dostatečně hovoří jeho publikační činnost. Dodejme, že v loňském roce vyšly autorovi v nakladatelství Aleš Čeněk hned dvě podle mého soudu navýsost pozoruhodné knihy, z nichž první je průkopnická práce Náhrada reflexní škody společníků korporací a druhá zde představovaná neméně novátorská Strategie civilního procesu.

Publikace je rozdělena celkem do 17 kapitol. Po řadě autor předkládá své představy o vystupování advokáta u soudu (kapitola 1), vztahu advokáta a klienta při zastupování před soudem (kapitola 2), vedení advokátního spisu (kapitola 3), písemného projevu advokáta (kapitola 4), dále stať o důležitosti stanovení tzv. teorie případu (kapitola 5) a právní argumentace v civilním procesu (kapitola 6), sepisu žaloby a vyjádření k ní (kapitola 7), přednesu žaloby (kapitola 8). Podstatná část knihy se věnuje dokazování (kapitola 9), resp. svědkovi (kapitola 10), jeho výslechu (kapitola 11), kladení otázek (kapitola 12), dále znaleckému posudku a výslechu znalce (kapitola 13), listinným důkazům (kapitola 14), tzv. závěrečnému návrhu (kapitola 15), a knihu zakončují kapitoly o roli advokáta při vyjednávání o smíru (kapitola 16) a o médiích v soudní síni (kapitola 17).

Na publikaci je trochu znát vliv dnešní uspěchané doby, jelikož je v textu knihy cca na 15 literních chyb, které by se snad při pečlivější redakční práci do výsledné podoby nedostaly. Tím však končí veškeré nedostatky této monografie, která jinak představuje cenný příspěvek do tématu praktického výkonu advokacie, zejména při zastupování klientů v civilních věcech. Osobně oceňuji, že se autor věnuje nejen tak niterným věcem jako je vystupování advokáta u soudu ve vztahu k soudu i ve vztahu ke klientovi, ale i praktickým věcem jako uchopení klientské věci ve smyslu nastavení si teorie případu, opomíjenému přednesu žaloby či důkladnému rozboru přístupu advokáta k výpovědi svědka a úskalí s tím spojené, přičemž tak činí na řadě praktických příkladů. Autor poodhaluje jako jeden z mála praktiků určité advokátní know-how, což je ve zdejších končinách naprosto neobvyklé a současně – troufám si tvrdit – činí z této knihy praktickou příručku jedinou svého druhu.