Odpovědnost advokáta za škodu

Autor:  Luboš Tichý (ed.)
Nakladatel: C.H. Beck
Rok vydání: 2013
Počet stran: 234
ISBN: 978-80-7179-345-8

Publikace autorského týmu kolem prof. Luboše Tichého zabývající se tématem odpovědnosti advokáta za škodu je jedinou dostupnou monografií svého druhu a ačkoliv jde o publikaci zpracovanou k právnímu stavu ke dni 31.5.2012, tedy k právnímu stavu v době před účinností nového občanského zákoníku, drtivá většina tezí a zde uváděných přístupů a judikatury je použitelná i za nynějšího stavu. Ovšem při uvážení faktu, že od vydání této publikace již uběhly čtyři roky a od účinnosti nového občanského zákoníku o rok méně, by si tato kniha určitě zasloužila druhé vydání. Skutečností zůstává, že téměř polovina knihy je věnována srovnávací právní analýze odpovědnosti poskytovatelů právních služeb – advokátů v různých zemích světa (Spojené království Velké Británie a Severního Irska, SRN a Maďarsko). Je tak pochopitelné, že by v případě dalšího vydání muselo dojít k nikterak jednoduché revizi popisu právního stavu v těchto cizích jurisdikcích, což je podle mého názoru zřejmě hlavním důvodem, proč tato kniha zatím nevyšla v aktualizované podobě, tak, aby reflektovala základy odpovědnosti za škodu podle nového občanského zákoníku.

Samotná kniha je rozdělena do šesti částí, přičemž po řadě nalezneme po nezbytném úvodu část obsahující shora zmíněnou srovnávací právní analýzu (část I.), právní základ odpovědnosti zahrnující základy odpovědnosti a povinnosti advokáta (část II.), dále je popsána odpovědnost za škodu – obecná část, kde jsou uvedené předpoklady odpovědnosti a odpovědnost při společném výkonu advokacie (část III.), následuje odpovědnost za škodu – zvláštní část, která je zaměřena na některé specifické problémy (část IV.), dále je věnován prostor problematice související s odpovědností za škodu (část V.) a celou knihu uzavírá závěr obsahující shrnutí řešené problematiky (část VI.).

Z hlediska praktického výkonu advokacie nabývá zásadního významu kapitola o (právních) povinnostech advokáta, kdy autoři monografie tyto povinnosti diferencují do čtyř okruhů, které vymezují jako povinnosti ověřovací, poučovací, aplikační a znalostní. Právě u posledně uvedeného okruhu povinností autoři dospívají k poněkud kategorickým názorům, kupř. že „jedná-li se o záležitost, o které informovala média, musí advokát judikát znát“ (s. 130) nebo že monografie vydané respektovanými nakladatelstvími by měly být předmět povinné znalosti advokáta (s. 131), příp. že advokát má mít podrobný přehled o chystaných změnách právních předpisů (s. 128). Bráno postupně, média informují každý den o řadě soudních rozhodnutí, a kupř. setrvale sledovat pouze produkci nálezů Ústavního soudu ČR je pro běžného právníka náročný úkol vzhledem k jejich množství a složitosti tam řešených věcí. Na trhu s právnickou literaturou se nachází nepřeberné množství titulů a stále vznikají nové, na stále specifičtěji zaměřené témata, navíc – jak už to bývá – právnická literatura nepatří zároveň k té nejlevnější. Co se týče změn právních předpisů, k jejich změnám dochází tak překotným tempem, jež zkrátka není možné pojmout. Jinými slovy, naplnění ideálu prosazovaného autory publikace je vzhledem k dnešní komplexnosti právního řádu s jeho neustálými změnami doprovázenými překotným vývojem judikatury jen velmi obtížné.

Za nepříliš rozsáhlou, ovšem velmi cennou, považuji kapitolu zabývající se některými specifickými problémy, jako je odpovědnost za due diligence a odpovědnost za tzv. legal opinion. Za další klad publikace považuji to, že se nevyhýbá ani problematice pojištění a výlukám z rámcové smlouvy uzavřené mezi ČAK a Generali Pojišťovnou a.s., což pro drtivou většinu advokátů představuje velmi důležité téma. V mnoha ohledech tato monografie představuje detailní uchopení problému odpovědnosti advokáta za škodu a bez nadsázky se domnívám, že by tato publikace rozhodně neměla chybět v knihovně každého advokáta.