Autor: Jiří Jelínek a kol.
Nakladatel: Leges
Rok vydání: 2016
Počet stran: 440
ISBN: 978-80-7502-185-4
Kniha je sborníkem příspěvků z konference konané dne 10. 11. 2016 na pražské Právnické fakultě při příležitosti 100. výročí narození prof. JUDr. Antonína Růžka, CSc, významného českého odborníka na trestní právo, který vydal mj. v roce 1964 monografii na téma obžalovací zásady v trestním řízení. Sborník je strukturován do několika částí, ve kterých jsou vždy příspěvky týkající se stejného tématu. Po řadě tak najdeme statě věnující se základním zásadám trestního řízení (část I.), dokazování (část II.), trestnímu stíhání (část III.), souvisejícím oborům práva (část IV.) a nakonec historicko-právním aspektům (část V.). V knize čtenář kromě nezbytného úvodu od pořadatele publikace najde celkem 30 příspěvků, z toho 9 je od slovenských právníků v jejich rodném jazyce, což publikaci dává nádech minulosti uvedené v podtitulu, kdy oba státy tvořily jednu zemi.
Z nejrozsáhlejší první části knihy lze poukázat na příspěvky pořadatele sborníku Jiřího Jelínka a dále Pavla Šámala, současného předsedy Nejvyššího soudu. Prvý v příspěvku o zásadě obžalovací poukazuje na to, že shora zmiňovaná monografie prof. Růžka od svého vydání již znovu vydána nebyla, (což je ostatně typický rys pro řadu právních publikací vzniklých před rokem 1989), nicméně autor ji považuje za podnětnou, neboť se dotýká témat, která jsou řešena i v současné vědě trestního práva, např. oblíbenému tématu soukromé žaloby v trestním řízení či tzv. podpůrné žalobě. Z příspěvku druhého autora, pojednávajícím o základních zásadách dokazováním v novém trestním řádu, je pak patrná jistá skepse ohledně vývoje legislativních prací na novém trestním řádu pro 21. století, kterého se praxe zřejmě jen tak nedočká.
Z druhé části knihy je podnětná stať Alexandra Netta o opatřování důkazu výpovědí svědka obhajobou, autor se kromě praktického řešení tohoto postupu za současných podmínek zamýšlí i nad výslovným řešením této problematiky de lege ferenda. Ve třetí části knihy pak vyniká článek Jiřího Říhy zabývající se zajišťovacími prostředky ve světle rekodifikace trestního řízení, přičemž autor mj. popisuje zcela nový institut a to pořádkové zajištění svědka či výslovné zakotvení institutu pátrání. Ve čtvrté části knihy pak zaujme např. příspěvek Martina Kopeckého na téma procesních konfliktů posouzení skutku jako trestného činu nebo přestupku, kde je věnována pozornost zásadě ne bis in idem a to z pohledu judikatury. V poslední části knihy pak zaujme stať Vladimíra Pelce o diskurzu ve vědě trestního práva za dob Antonína Růžka.
V podobných sbornících z konferencí nebo tzv. poctách bývá kvalita jednotlivých příspěvků kolísavá, u této publikace – ač je zní poněkud patrno, že byla šita horkou jehlou – tomu tak není a kniha jistě zaujme všechny zájemce o trestní právo.