Příběhy právních pojmů

Autor: Pavel Holländer
Nakladatel: Aleš Čeněk
Rok vydání: 2017
Počet stran: 285
ISBN: 978-80-7380-654-5

Je tomu téměř 14 let, co Pavlu Holländerovi vyšel v nakladatelství Linde útlý svazek s příznačným názvem Ústavněprávní argumentace: ohlédnutí po deseti letech Ústavního soudu. V mezidobí autor publikoval Filozofii práva (první vydání 2006 a druhé 2012) a v domovském Slovensku mu vyšla Filipika proti redukcionizmu (2009). Autor je emeritním Ústavním soudcem, na Ústavním soudu strávil dvě po sobě jdoucí funkční období, po to druhé byl funkcionářem soudu – místopředsedou. Z ankety Lidových novin pořádané mezí právnickou veřejností v roce 2007 vyšel Pavel Holländer jako nejvlivnější právník. Dovolím si tvrdit, že takových bývalých Ústavních soudců, kteří po svém působení na Ústavním soudu, vydávají (pozoruhodné) knihy příliš mnoho není. O to víc mě nalákala nově vydaná kniha autora se slibným názvem Příběhy právních pojmů.

Nicméně poněkud otřepané rčení „nesuď knihu podle obalu“ v tomto případě platí dvojnásob. Nakladatel desky knihy popsal nekonečným zástupem právních pojmů typu dobrá víra, předražek, závazek atd. Ovšem obálka s obsahem knihy příliš nekoresponduje. Autor, jak je pro něj ostatně typické, se nevěnuje pojmům jednoduchého práva, ale pojmům či spíše konceptům vznešenějším a obecnějším, které mají právně-filozofický, státovědný a ústavněprávní přesah. Témata jednotlivých kapitol, kterých je celkem 6, jsou poměrně autonomní. Autor se v knize věnuje pojmu reprezentace inherentně spojeným s moderní demokracií (kapitola 1), resp. moderním státem, jehož konceptu a kritickému nahlížení na něj je také věnován prostor (kapitola 2). Podrobně se tu řeší také koncept suverenity (kapitola 3). Stranou nejsou i pro praktického právníka přínosné kapitoly o podstatě a vývoji zákazu sebeobviňování (kapitola 4) a principu proporcionality (kapitola 5), knihu pak zakončuje douška o právu a dobru (kapitola 6).

Ve 14 let starém titulu uvedenému na začátku tohoto příspěvku tehdy autor za sebe kladl variace na Diabelliho valčík, kopernikovský obrat, Radbruchovu formuli, Schumannovu větu, zásadu self restraint, proplouval mezi Scyllou a Charibdou, aby se na čtenáře sypala topická teorie práva Theodora Viewega, tzv. předvědění nebo pojmová jurisprudence. Nejinak je tomu i v tomto novém titulu a nezastírám, že by byla popisovaná kniha nějakým oddechovým čtením nadto pro každého (právníka). Nicméně jde o knihu (s bohatým poznámkovým aparátem) neuvěřitelně nabitou myšlenkami, názory význačných právníků či filozofů a dalších osobností a jako celek je navýsost prodchnuta postmoderním přístupem, který se projevuje hned v první kapitole, kde se autor podmanivě ptá „Co mají společného Sean Connery, nominalistická revoluce a koncept moderní demokracie?“

Na několika místech knihy také autor poměrně překvapivě vyřizuje účty, a to s názorovými oponenty či soudci na OS Praha 1, kteří v řízení o přiznání náhrady škody proti státu zhodnotili přiměřenost délky řízení o ústavní stížnosti u Ústavního soudu, na což autor ironicky reaguje mj. citátem z Bible. Na jednom místě pak Pavel Holländer jakožto insider vysvětluje nejednotnost judikatury Ústavního soudu při aplikaci principu proporcionality. Jako nejvýznamnější důvody autor spatřuje „rozdílné přístupy (ovlivněné informačními zdroji, jazykovou, vzdělanostní a kulturní orientací soudců a jejich asistentů) při posuzování ústavnosti právních předpisů v řízení o kontrole norem z pohledu vztahu legislativního prostředku a sledovaného účelu.

Kniha nevytváří nějaký koherentní celek, spíše jde o sbírku témat, kterým se autor ostatně věnoval již dříve, neboť základem pro knihu se zřejmě staly články publikované autorem na stránkách časopisu Právník v letech 2013 (Soumrak moderního státu, Právník 1/2013 – zde je v knize dokonce i typograficky patrno, že článek byl do kapitoly převzat, neboť je zde jiné řádkování oproti zbytku publikace), 2015 (Sean Connery, nominalistická revoluce a koncept moderní demokracie, Právník 1/2015), 2016 (Putování po stezkách principu proporcionality: intence, obsah, důsledky, Právník 3/2016) a 2017 (Zrod a současnost principu nemo tenetur se ipsum prodere (hypostáze jednoho základního práva), Právník 2/2007). Osobně jsem si nejvíc odnesl z kapitol o zákazu sebeobviňování a principu proporcionality, u nichž je tak trochu škoda, že jsou v knize schovány, kniha jako celek zaručeně zaujme hloubavější teoretiky.