Důkazní břemeno v civilním řízení soudním

Autor: Petr Lavický
Nakladatel: Leges & Česká společnost pro civilní právo procesní
Rok vydání: 2017
Počet stran: 272
ISBN: 978-80-7502-203-5

Petr Lavický z brněnské právnické fakulty je znám jako vedoucí spoluautor předního komentáře k novému občanskému zákoníku, tedy je mu blízké civilní právo hmotné. Posledních několik let se však převážně profiluje v oboru civilního práva procesního, v němž ostatně dosáhl docentury. Ve spolupráci nakladatelství Leges a České společnosti pro civilní právo procesní, z. s. (spolek, kterému autor předsedá a jehož ve spolkovém rejstříku zapsaným účelem je „aktivně přispívat k rozvoji oboru civilního práva procesního jako samostatné disciplíny mající své nezastupitelné místo mezi ostatními právními odvětvími“) v letošním roce vyšla knižně autorova habilitační práce nazvaná Důkazní břemeno v civilním řízení soudním.

Publikace je rozdělena celkem do desíti kapitol. Autor začíná uvedením do problému (kapitola 1), poté přechází k tzv. míře důkazu (kapitola 2), objektivním důkazním břemenu (kapitola 3) a subjektivnímu důkaznímu břemenu (kapitola 4), dále věnuje prostor abstraktnímu a konkrétnímu břemenu vedení důkazu (kapitola 5) a břemenu tvrzení (kapitola 6). Stěžejní a nejrozsáhlejší část knihy autor rozehrává v kapitolách o způsobu překlenutí stavu non liquet (kapitola 7), dělení důkazního břemena (kapitola 8) a právní povaze norem upravujících důkazní břemeno (kapitola 9). Knihu zakončuje praktická krátká kapitola shrnující nejdůležitější závěry práce (kapitola 10).

Autor v mnohém navazuje na dosavadní práci vykonanou na poli studia důkazního břemene, a to práci spojenou s brněnskou právnickou fakultou a dílem předního českého procesualisty Josefa Macura, kdy odkazy na dílo posledně uvedeného autora se vinou celou knihou jako červená nit. Petr Lavický se ovšem nespokojuje pouze s českou právní vědou zabývající se civilním procesním právem, ale ukazuje hluboké studium a přehled zejména v německé procesualistice, na kterou často odkazuje, zejména na její terminologii, kdy také odhaluje vývoj názorů na příbuzná témata v ní. Na řadě míst autor také pracuje s judikaturou Nejvyššího soudu a činí přitom tak nanejvýš kriticky, kdy rozhodnutím zejména vytýká to, že postrádají jakoukoliv bližší argumentaci, přičemž poukazuje na jejich častou nesprávnost či kontradiktornost (v této souvislosti se nabízí odkaz na diskuzi ze serveru jinepravo.blogspot.com, kde svého času zaznělo „zlaté“ pravidlo mnohé judikatury Nejvyššího soudu, a sice „Čím je nějaký názor kontroverznější, tím kategoričtěji to tvrď a tím méně to odůvodňuj“). Autor díky výše uvedenému zázemí jak v hmotném, tak procesním právu v celé knize zdařile obojí oblasti propojuje. V závěrečné části knihy se nevyhýbá ani evergreenu civilistiky, a to tématu nabytí od neoprávněného. Kniha by ve zestručněné podobě mohla sloužit jako učebnice, příp. jako praktická příručka pro praktikující právníky. Každopádně tuto ucelenou monografii na téma důkazního břemena v civilním řízení jen nutno uvítat, jako dlouho potřebnou.

Due diligence: podstata, postupy, použití

Autor: Jiří Dvořáček a kol.
Nakladatel: Wolters Kluwer
Rok vydání: 2014
Počet stran: 172
ISBN: 978-80-7478-596-2

Pojem due diligence je v českém prostředí již dobře etablován, přesto ohledně tohoto kontrolního procesu nevyšlo nijak mnoho česky psané literatury, což je způsobeno možná do jisté míry i tím, že to, co due diligence zahrnuje, resp. jakým způsobem se provádí a na co se zaměřuje, je subjekty, jenž se due diligence věnují, považováno za určité (střežené) know-how. Kromě doposud jediné úžeji právně zaměřené monografie (rozsahem spíše brožury) na due diligence od Stanislava Sadkovského (Právní due diligence při fúzi (akvizici) s důrazem na případné získání dominantního postavení na trhu. Ostrava: Key Publishing, 2009), je tak publikace od kolektivu autorů z VŠE Jiří Dvořáček, Petr Boukal, Jiří Klečka a Pavel Mikan dosud jedinou, která uchopuje problematiku due diligence v širším záběru. Není tak divu, že tento titul je v současnosti beznadějně rozebrán a knihu lze pořídit pouze v elektronické podobě.

Publikace je rozdělena celkem do 15 kapitol. Autoři se věnují nejdříve obecně pojmu due diligence (kapitola 1), poté odlišnostem due diligence od jiných přístupů k podniku a jeho činnostem (kapitola 2), postupu due diligence (kapitola 3), a pak již specifičtěji jednotlivým druhům due diligence, a to finanční due diligence (kapitola 4), daňové due diligence (kapitola 5), právní due diligence (kapitola 6) a obchodní a komerční due diligence (kapitola 7). Následně monografie pojednává o specifických oblastech, jako je výkonnost a hodnota podniku (kapitola 8), due diligence a korupční jednání (kapitola 9), due diligence v podmínkách nestátních neziskových organizací (kapitola 10), due diligence v případě fúzí a akvizic (kapitola 11), due diligence a strategické aliance (kapitola 12), due diligence, private equity a venture kapitál (kapitola 13), a opomenuta není ani oblast due diligence a investičních fondů (kapitola 14), přičemž celou knihu uzavírají dotazníky (checklisty) pro jednotlivé oblasti due diligence (kapitola 15).

I když publikace byla vydána v nakladatelství Wolters Kluwer, které se jinak specializuje zejména na právní literaturu, kniha je – jak je patrné z přehledu kapitol – zaměřena spíše než na právní stránku due diligence na jeho ekonomickou stránku. Kapitola o právním due diligence poněkud překvapivě sestává toliko z popisu změn, které přinesl nový občanský zákoník (který přitom není prost jistých nepřesností) a následně z přehledu právních forem právnických osob soukromého práva (kapitálové a osobní společnosti, družstvo, a jejich evropské formy), a nepřináší tak příliš nového. Kapitola o výkonnosti a hodnotě podniku se pak zpracováním blíží spíše vysokoškolským skriptům, v nichž se to hemží poměrně složitými vzorci a výpočty (s minimem nadsázky: nic pro právníky). Je však potřeba ocenit obecnou část publikace, tedy první tři kapitoly knihy a následně i kapitolu o využití due diligence u nestátních neziskových organizací a kapitolu o protikorupčním potenciálu due diligence, kde autoři sice sklouzávají k poměrně nezáživným výčtům organizací a jejich poslání, což připomíná školní referáty, ale na druhou stranu uvádějí řadu vlastních poznatků zpracovaných do přehledných tabulek. Přes poměrně nevyvážnou skladbu kvality jednotlivých kapitol zůstává publikace povinnou literaturou pro oblast due diligence.