Odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu právnické profese

Autor: Jana Šustová
Nakladatel: C.H. Beck
Rok vydání: 2016
Počet stran: 160
ISBN: 978-80-7400-469-8

V dubnu minulého roku jsem se zde věnoval knize kolektivu autorů soustředěného kolem prof. Luboše Tichého s názvem Odpovědnost advokáta za škodu. Posteskl-li jsem si, že je škoda (sic), že tato publikace nevyšla v aktualizovaném vydání, které by reflektovalo přijetí nového občanského zákoníku, úplně jsem přehlédl obecněji zaměřenou rigorózní práci Jany Šustové, která pod názvem Odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu právnické profese vyšla v edici Právní instituty nakladatelství C.H: Beck v roce 2016.

Publikace je kromě úvodu a závěru členěna do celkem sedmi kapitol. V první kapitole autorka pojednává o pojmech, které jsou pro celou monografii vzhledem k jejímu zaměření klíčové, tzn. odpovědnost, škoda, právnická profese a právní služba. Následně je po řadě věnován prostor odpovědnosti za újmu způsobenou při výkonu advokacie (kapitola 2), odpovědnosti za újmu při výkonu notářské činnosti (kapitola 3), odpovědnosti za újmu při vedení exekuce (kapitola 4) a odpovědnosti za újmu způsobenou při výkonu soudnictví (kapitola 5). V následující části práce se autorka věnuje ve sběrné kapitole odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu jiných právnických profesí (kapitola 6) a v poslední kapitole rozebírá vliv rekodifikace soukromého práva na problematiku odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu právnické profese (kapitola 7).

Jak je patrno již z názvu, autorka se nevěnuje pouze odpovědnosti za újmu při výkonu advokacie, ale její záběr je – přes nevelký rozsah práce – širší a věnuje se také dalším povoláním, kromě advokátů tedy notářům, soudním exekutorům, soudcům, ale prostřednictvím shora zmíněné „sběrné“ kapitoly i státním zástupcům, patentovým zástupcům a daňovým poradcům. Každá kapitola věnovaná dané právnické profesi přitom obsahuje popis předpokladů výkonu profese, což je nezbytné, ale nepříliš přínosné (s výjimkou notářů, kde je podmínka státního občanství, resp. jejího souladu s evropským právem, aktuálně předmětem přezkumu u Soudního dvora EU), na zajímavosti nabírá kniha v pasážích o pojištění či kárné odpovědnosti, která má přímý vztah k odpovědnosti za újmu.

Autorka právě u kárné odpovědnosti přitom přínosným způsobem, tam, kde je to možné, analyzuje dostupná kárná rozhodnutí a přináší příklady situací, ve kterých byla kárná odpovědnost dovozena, kdy v případě advokátů navíc dovozuje, že v důsledku rozsahu poskytování právních služeb, mnohdy skutkové složitosti většiny případů, přemíry legislativních změn a nestálého judikatorního vývoje jsou některá pochybení nevyhnutelná. Zatímco u kárných rozhodnutí ve věcech notářů autorka vyvinula značné úsilí, aby se mohla s rozhodovací praxí v tomto směru seznámit, ovšem výsledkem byly pouhé tři rozhodnutí, která byla přezkoumávána ve správním soudnictví (Notářská komora ČR z pochopitelných důvodů tato rozhodnutí nezveřejňuje, což autorka kritizuje), u soudních exekutorů, soudců či státních zástupců podrobila analýze četná rozhodnutí kárných senátů při Nejvyšším správním soudu. Zatímco ve věcech státních zástupců autorka jmenuje konkrétní osoby, v případě soudců či soudních exekutorů, ačkoli jde o skutkově mediálně známé případy, jména vynechává, důvod pro tuto diskrepanci ovšem není zřejmý. Co je však zajímavé, nikoliv nezanedbatelný faktor hraje často v kárných věcech alkohol, což by si jistě zasloužilo zvláštní pozornost, stejně jako afinita právnického stavu obecně k alkoholu, to už se ale dostáváme na rovinu psychologicko-sociální.

V celé monografií autorka uvádí řadu vlastních úvah de lege ferenda, kdy např. volání autorky po kvazirozhodčím řízení při řešení odpovědnosti se částečně naplnilo v novele zákona o ochraně spotřebitele, která od února 2016 zavedla mimosoudní řešení sporů mezi advokátem a spotřebitelem. Ostatní záležitosti uváděné autorkou, jako je povinné zveřejňování výše uzavřeného pojištění nebo zavedení možnosti v případě uplatnění nároku z odpovědnosti za újmu u soudu žalovat jak pojištěnce tak pojistníka, zvýšení věkové hranice pro výkon profese státního zástupce z 25 let na 30 let, zveřejňování kárných rozhodnutí ve věcech notářů a další, však zůstávají nadále otevřené.

Co se týče pro mě nejdůležitější pasáže o odpovědnosti za újmu advokátů, knihu je na místě ocenit, neboť navazuje v mnohém na starší monografii citovanou v úvodu, a dlužno dodat, že se autorka vyrovnává nejen s dříve přijatými závěry (otázka zda se jedná o odpovědnost subjektivní či objektivní – autorka se přitom klaní k posledně uvedené variantě), ale i souvislostem s novou právní úpravou (posun od odpovědnosti za škodu k mnohem širší odpovědnosti za újmu), což je nezpochybnitelný přínos publikace.