Autor: Pavel Maršálek
Nakladatel: Auditorium
Rok vydání: 2018
Počet stran: 304
ISBN: 978-80-87284-66-7
Je to mu už 10 let co Pavlovi Maršálkovi vyšla v tehdy se teprve etablujícím nakladatelství Auditorium kniha Právo a společnost. Přiznám se, že právě zmiňovaná publikace mě mezi právnickými tituly čtenými za dob studií velmi oslovila (společně s etnografickým přístupem k právu reprezentovaný solitérem Leopoldem Pospíšilem v knize Etnologie práva – není ostatně náhoda, že Pavel Maršálek uvedeného autora cituje i v představované publikaci – nebo provokativním ekonomickým přístupem k právu Josefa Šímy v publikaci Ekonomie a právo). Autor se věnuje také právní historii, takže v mezidobí od citované publikace mu vyšla studie nazvaná Pod ochranou hákového kříže: Nacistický okupační režim v českých zemích 1939-1945. Když jsem zjistil, že autorovi letos vyšla kniha s názvem Příběh moderního práva, s pořízením titulu jsem neváhal.
Příběh moderního práva je publikace opatřena úvodem a závěrem a obsahuje dále celkem 11 kapitol. Nejprve se autor věnuje zodpovězení otázky „Kde je společnost, tam je právo?“ (kapitola 1), a následně přechází k termínům „Právní regulace a deregulace“ (kapitola 2), „Právo, fakticita a normativita“ (kapitola 3), následně přechází k tématu „Právo, právní kultury a multikulturní výzvy“ (kapitola 4). Dále se autor zabývá mechanismem právní regulace (kapitola 5) a neopomíjí ani téma lidských práv, kterému přiřazuje podtitul: od dominance ke krizi? (kapitola 6). Následně autor přechází ke strukturální a obsahové proměně soudobého práva (kapitola 7) a navazuje řešením otázky, zda stále ještě platí tradiční právní dualismus (kapitola 8). Dále je v autorově záběru předestřen problém spravedlnost vs. právní jistota v soudobém právu (kapitola 9). V posledních dvou kapitolách se pak autor dotýká sporu o interpretaci práva a právní argumentaci (kapitola 10) a konečně vztahu legality a legitimity (kapitola 11).
V loňském roce jsem tu v obdobnou dobu popisoval knihu s podobným názvem a sice Příběhy právních pojmů Pavla Hollandera. Zdá se, jakoby současná doba – i v právní oblasti – pro zvýšení atraktivnosti žádala, aby právo bylo podáváno v příbězích, lze přitom zmínit směr právo a literatura, který si uvedené vetkl takříkajíc do erbu. Publikace řeší zásadní a důležité otázky fungování práva ve společnosti, kdy pro autora je typický a zároveň sympatický právně-sociologický přístup, který je obohacen o optiku právních dějin, takže lákavý název publikace se také shoduje s obsahem knihy. Stranou přitom nezůstanou pojmy jako je enumerace veřejnoprávních pretenzí a dojde i na multidimenzionální charakter práva, takže čtenář – právní-teoretik nezůstane zklamán.
Autor vystihuje podstatné historické tendence ve vývoji práva, jeho záběr je přitom překvapivě obšírný, jak je patrno z výše uvedeného přehledu kapitol, kdy autor popisuje tradiční párové kategorie jako je právo veřejné vs. právo soukromé (v této souvislosti se mj. zabývá i takovými otázkami jako publicizace soukromého práva a privatizace veřejného práva), spravedlnost vs. právo, regulace vs. deregulace, legalita vs. legitimita (zde se autor věnuje fungování totalitních režimů) atd. Stranou přitom nezůstává problematika vlivu migrace a to především migrace nelegální, které jsme svědky posledních několik let, na právo jako takové, kdy autor na několika místech publikace na zdejší poměry velmi otevřeně zvedá varovný prst před uprchlíky, resp. jejich odmítání podřídit se lokálnímu právu a naopak jejich import islámského práva, což autor hodnotí jako doutnající problém. Kniha samo o sobě představuje určité kompendium teorie práva ve velmi přístupné a čtivé podobě a lze ji doporučit všem studentům práv, praktikujícím právníkům, kterým se čas od času zasteskne po právně-teoretickém přesahu, nebo i zájemcům o právo.