Měsíc: Srpen 2018

Stejně jako loňský rok, vyšel i letos v nakladatelství Leges v edici Teoretik sborník, jehož pořadatelem je prof. trestního práva Jiří Jelínek. Zatímco téma publikace z loňského roku bylo obecněji zaměřené (Trestní právo procesní – minulost a budoucnost), přičemž jsem se mu věnoval zde v červnu loňského roku, letošní svazek se specializuje do oblasti dokazování v trestním řízení, a to navíc v kontextu práva na spravedlivý proces. Sborník je strukturován do několika částí, ve kterých jsou vždy příspěvky týkající se stejného tématu. Po řadě tak najdeme statě věnující se spravedlivému procesu jako východisku dokazování v trestním řízení (část I.), teoretickým východiskům a aplikačním problémům dokazování v trestním řízení (část II.), procesní použitelnosti důkazů v trestním řízení (část III.), specifikům dokazování ve vztahu k vybraným důkazním prostředkům (část IV.) a nakonec specifikům dokazování vybraných okolností (část V.). V představované knize čtenář kromě nezbytného úvodu od pořadatele publikace najde celkem 33 příspěvků, z toho 8 je od slovenských právníků v jejich rodném jazyce.

Ve druhé části publikace zaujme příspěvek nazvaný „Důkazní břemeno v trestním řízení“ od Vladimíra Pelce, v němž se pro trestní právo procesní nezvykle otáčí i po civilním právu procesním a vychází přitom z nedávné monografie z pera doc. Lavického na téma Důkazní břemeno v civilním řízení soudním, o které jsem zde psal v říjnu loňského roku. Ve třetí části sborníku je pro praxi podnětná stať Jiřího Říhy ohledně vybraných aspektů použitelnosti protokolů o dřívějších svědeckých výpovědích v hlavním líčení s ohledem na judikaturu ESLP. V poslední části nabývá na významu kapitola Lenky Náhlovské o sníženém důkazním standardu při ukládání ochranného opatření zabrání části majetku (§ 102a trestního zákoníku), kdy s kritikou nedomyšleného přístupu zákonodárce se tento příspěvek shoduje s poznámkami ve shora uvedené kapitole Vladimíra Pelce.

Celou publikací se jako červená nit táhne tzv. doktrína plodů z otráveného stromu (převzatá z anglosaského the fruit of the poisonous tree doctrine), kdy uvedenou doktrínu tu více či méně rozebírá velká část autorů zastoupených v publikaci. Až se skoro zdá, že je kniha jakousi nevyřčenou poctou loni tragicky zesnulému doc. Jiřímu Herczegovi, kdy právě jeho článek dotýkající se uvedené problematiky sehrál rozhodující roli při rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ohledně hodnocení zákonnosti odposlechů v nechvalně známé korupční kauze Rath. Jako svého druhu pocta je takováto publikace více než důstojná, přičemž si troufám tvrdit, že snad každý právník zabývající se trestním právem v ní najde stať, která jej zaujme.