Jak (ne)dělat advokacii: Komunikace s klientem jako hra… i ta má svá pravidla

Autor: Dita Fuchsová, Daniela Kovářová
Nakladatel: Wolters Kluwer
Rok vydání: 2019
Počet stran: 84
ISBN: 978-80-7598-439-5

V květnu tohoto roku spatřily světlo světa hned dvě brožury z nakladatelství Wolters Kluwer z nového cyklu nazvaného Jak (ne)dělat advokacii. Tato edice si klade za cíl prostřednictvím čtivých příruček oslovit nejen začínající advokáty, ale i ty pokročilé i skutečné matadory s rady a tipy použitelnými pro oblast advokacie. Po tématu „Jak vyjednávat o odměně aneb Nejsme si všichni rovni“ od bývalé ministryně spravedlnosti, advokátky a spisovatelky Daniely Kovářové, následovala v rychlém sledu příručka věnovaná komunikaci z pera autorské dvojice lektorky a poradkyně v oblasti komunikace Dity Fuchsové a autorky prvního dílu. Dalším tématem, který bude v rámci cyklu pokryt, budou patrně zákonitosti spolužití s médii a jejich specifika, alespoň to vyplývá z představované publikace.

Brožura je členěna kromě úvodu a závěru do celkem 10 kapitol, kdy každá z kapitol představuje jedno pravidlo z komunikačního desatera sestaveného autorkami. Čtenář tak v publikaci nalezne po sobě jdoucí kapitoly s názvy Ve své komunikační schopnosti věřiti budeš  (kapitola 1), Nevezmeš jména nikoho nadarmo (kapitola 2), Pomni, abys den sváteční světil (kapitola 3), Cti pravidla komunikace (kapitola 4), Uměj se ptát a znej sílu argumentů (kapitola 5), Poslouchej více, než mluv, poslouchej očima (kapitola 6), Neboj se říci ne a nevím (kapitola 7,) Znej podpásovky a používej je s rozvahou (kapitola 8), Nenech se vytočit, odhadni typy klientů (kapitola 9) a Nedělej to, co nechceš, aby jiní dělali tobě (kapitola 10).

Knih, které by se věnovaly praktickému výkonu advokacie a otázkám souvisejícím, dosud mnoho není. Z nemnohých se s jistými představami podílel Aleš Rozehnal ve Strategii civilního procesu, představované zde v březnu 2017, a Petr Meduna v přepracovaném vydání Klíče k soudní síni, který vyšel na sklonku loňského roku a jemuž hodlám věnovat samostatný příspvěk. Ostatně autorky z posledně uvedené knihy citují i v představované publikaci. Již z názvu kapitol je patrný jistý odlehčený styl, kterým je kniha napsána, což má zřejmě představovat onu proklamovanou čtivost, avšak ne každému může pro svoji jistou povrchnost a zálibu v otřepaných floskulích a omílání klišé sedět. Za zmínku stojí i způsob sestavení publikace, kdy spíše novinářský text Dity Fuchsové a její rady jsou jakoby komentovány a doplňovány poznámkami Daniely Kovářové, spoluautorky tak v publikaci spolu komunikují a na někoho to může působit jako povídání kamarádek u vína, čemuž odpovídá i osobní ladění psaného, a skutečnost, že je „semleto“ takříkajíc vše dohromady (stranou např. nezůstane ani populární facebookový profil Život začínajícího advokáta v 21. století). Fuchsové text je komponován z citací z aktuálních novinových článků, úryvků z rozhovorů politiků v médiích a mnohdy jako by ani neměl k advokacii relevanci, nebýt vstupů Kovářové. Publikace působí jako šitá horkou jehlou a dojem také kazí dvě literní chyby. Cyklus Jak (ne)dělat advokacii vzbudil jistá očekávání, která zatím naplněna nebyla, řada se zdá býti nepříliš koncepčně promyšlena a jednotlivé díly kolísavé úrovně. Bude nicméně zajímavé sledovat, jak si edice povede dále.