Autor: Jaromír Jirsa, Libor Vávra, Petr Meduna, Kryštof Janek, Karel Havlíček
Nakladatel: Wolters Kluwer
Rok vydání: 2018
Počet stran: 605
ISBN: 978-80-7598-190-5
Již delší dobu nedostupná publikace Klíč k soudní síni vydaná v roce 2006, která si od svého prvního vydání získala určitý statut v právnické obci, se v loňském roce dočkala druhého, aktualizovaného vydání. Oproti původní verzi zmizel dřívější podtitul vymezující cílovou skupinu čtenářů znějící „příručka pro začínající soudce a advokáty“, publikace také nabobtnala o necelých dvě stě stran a autorský kolektiv se rozšířil o osobu Karla Havlíčka. Stanislav Balík v recenzi pro březnový Bulletin advokacie mínil, že se v případě uvedené knihy nejedná o vydání „pouze“ druhé a „běžně“ aktualizované, naopak se podle jeho názoru jedná svým způsobem o publikaci novou. Martin Kopa na facebookové stránce Iurium Daily pak v dubnu nadšeně sdílel, že nové vydání Klíče k soudí síni je super.
Kniha samotná je kromě úvodního slova a závěru členěna celkem do tří částí. Část A: Právnický stav, jeho postavení a struktura zahrnuje krátké pojednání po němž bezprostředně následuje část B: Justiční klíč, která zabírá drtivou většinu celé publikace. V rámci této stěžejní části knihy je pojednáno o zásadní roli soudnictví, po němž následuje kompendium soudní praxe a pasáž věnovaná práci soudce nazvaná V soudcovském křesle. Do třetice následuje Část C: Advokátský klíč a v jeho rámci jsou zde kapitoly věnované advokacii, tomu jak se stát advokátem, postavení advokáta, výkonu advokacie, nechybí přitom i pasáže věnované advokátovi ve specifických rolích (opatrovník, mediátor, insolvenční správce) a douška advokát a média.
Jak bylo řečeno, drtivou většinu knihy zabírá Justiční klíč, v němž je autorem většiny kapitol Jaromír Jirsa střídající se s Liborem Vávrou. Pojednáno je o postupu od přijetí návrhu na zahájení řízení v podatelně prvostupňového soudu až po práci na Ústavním soudu, kde nyní autor – dříve civilní soudce – působí. Přístup autora je systematický a text je nanejvýš strukturovaný a instruktivní, prošpikovaný kazuistikami, příklady a praktickými radami, přičemž autor takřka žádnou oblast nenechává stranou: od vedení spisové agendy, přes oblékání a vystupování soudců až po pracovní vztahy mezi soudními osobami apod. Autor se podílí o své názory a představy na výkon povolání soudce a hlásí se k civilistickým soudcovským doyenům Jaroslavu Bičovskému a Josefu Rubešovi z jejichž prací cituje, čímž napomáhá tomu, že tyto osobnosti nebudou zapomenuty. Na mnoha místech knihy je autor osobní a kniha se tak stává tak trochu knižní zpovědí pisatele, na některých místech pak naopak připomíná komentářovou literaturu – např. pasáž věnovaná rozsudkům pro zmeškání – ne nepodobnou Soudcovskému komentáři k občanskému soudnímu řádu od nakladatelství Wolters Kluwer z roku 2016 z pera téhož autora. Inspirativní jsou nepochybně úvahy autora o existenci (jenom) elektronického soudního spisu či toliko ústním odůvodňování rozhodnutí bez nutnosti jejich sepisování. Vzhledem k šíři záběru je však text místy značně rozvleklý, a musím se přiznat k tomu, že jsem se tak publikací prokousával po delší dobu.
Zcela jiný ráz má Advokátní klíč, ve kterém se střídají autoři Kryštof Janek a Petr Meduna. Tuto část jsem z publikace četl jako první a podle mého názor stojí za to se k této části knihy opakovaně vracet. Obsahuje totiž řadu postřehů a je v ní pojednáno o řadě důležitých záležitostí, ovšem toliko dílčím způsobem a nikterak detailně jako v případě Justičního klíče, což je trochu na škodu. Vyzdvihnout je potřeba pasáže věnované realistickému výpočtu takřka všech nákladů, které vznikají při provozu samostatné advokátní kanceláře, a se kterými musí advokát počítat, což jsou nezbytné a cenné informace pro případné uchazeče o tuto profesi. Další zajímavou pasáží jsou názory autorů ohledně zabezpečení dat a např. pasáž obsahující povzdech nad vytrácející se kolegialitou v rámci advokátního stavu. V tomto ohledu se názorově shoduji se Stanislavem Balíkem, který ve shora zmiňované recenzi uvedl: „Patřím ke čtenářům, kterým se líbí partie, psané rebelem Petrem Medunou, poněvadž takový přístup k nezávislé a svobodomyslné advokacii patří. Jeho doporučení jsou trefná a přiléhavá, zároveň vtipně odlehčují text.“
Publikaci lze doporučit jak studentům, justičním čekatelům, ale také (nejenom začínajícím) advokátům a z vlastní zkušenosti si dovolím tvrdit, že by si ji měla přečíst nemalá část již delší dobu aktivních soudců. A když ne celou, tak alespoň některé pasáže, kromě jiného kupř. jak důstojně pozvat účastníky do jednací síně, neboť i taková maličkost je střípkem v celkové mozaice ideálního obrazu justice, který se autoři snaží šířit, což z druhého vydání Klíče dělá nepostradatelnou a důležitou publikaci.