Naturalizace v České republice

Autor: Pavel Kandalec
Nakladatel: Wolters Kluwer
Rok vydání: 2018
Počet stran: 222
ISBN: 978-80-7598-062-5

Publikaci Naturalizace v České republice jsem dostal darem s osobním věnováním od jejího autora, mého drahého přítele Pavla Kandalce. Autor působí jako odborný asistent na katedře ústavního práva a politologie a je rovněž praktikující advokát. V této knize došlo k zúročení zájmu autora o problematiku státního občanství, kterému se dlouhodobě věnuje. Předkládaná publikace vychází z unikátního výzkumu značného množství správních rozhodnutí z let 2013 až 2016 z dílny Ministerstva vnitra jako naturalizačního orgánu a významně poodhaluje proces udělování státního občanství, nastiňuje jeho úskalí a nabízí řadu zajímavých postřehů. Všechna analyzovaná rozhodnutí jsou navíc dostupná na stránce projektu na adrese http://naturalizace.law.muni.cz/. Kniha pojednává jak o praxi za účinnosti dřívějšího zákona č. 40/1993 Sb. o nabývání a pozbývání státního občanství ČR, tak současného zákona č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky.

Kniha je kromě úvodu a závěru opatřena dvěma částmi, a to úvodní částí a samotnou výzkumnou částí. Úvodní část zahrnuje kapitoly věnované dosavadnímu stavu zkoumání (kapitola 1), naturalizaci obecně (kapitola 2), naturalizaci v ČR v historické perspektivě (kapitola 3) a stranou nezůstávají rovněž privilegované způsoby naturalizace (kapitola 4). Ve výzkumné části je po řadě pojednáno o metodice výzkumu a sledovaných znacích (kapitola 5), důvodům zamítnutí žádostí o státní občanství ČR (kapitola 6), trvalému pobytu (kapitola 7) a dosavadnímu státnímu občanství (kapitola 8). Dále je pojednáno o trestním řízení (kapitola 9), jazyku (kapitola 10) a zkoušce z českých reálií (kapitola 11). Následují kapitoly věnované plnění povinností vyplývajících z jiných právních předpisů (kapitola 12), veřejném zdravotním pojištění (kapitola 13), tzv. netransparentnosti příjmů (kapitola 14), zatěžování systému sociální podpory (kapitola 15), integraci (kapitola 16), ohrožení bezpečnosti státu (kapitola 17). V závěru je pojednáno o procesních aspektech naturalizačního řízení (kapitola 18) a nechybí ani douška zabývající se pohledem samotných žadatelů, kapitola nazvaná očima žadatelů (kapitola 19).

Mohu bez přehánění říct, že Pavel je brilantní právník a velmi dobrý pedagog, což se jednoznačně projevuje v představované publikaci. Kniha je zaměřena ryze prakticky a systematika provedeného výzkumu v oblasti naturalizačního řízení je obdivuhodná. V rámci výzkumu provedeného na pozadí knihy bylo analyzováno neuvěřitelných 1123 negativních rozhodnutí Ministerstva vnitra v prvním stupni a 490 druhostupňových rozhodnutí ministra vnitra o podaných rozkladech. Každé rozhodnutí přitom obsahovalo (po hříchu) konkrétní důvod(y) pro neudělení státního občanství, resp. pro zamítnutí žádosti cizince o státní občanství. U každého takového důvodu byla provedena kategorizace a tyto důvody jsou po jednotlivých kapitolách rozebrány. Kniha je čtivá a zahrnuje množství detailů z jednotlivých konkrétních případů. Autorovy postřehy odpovídají jeho rozhledu, který je vskutku široký, od římskoprávních zásad, ústavně-právních souvislostí a judikatury ESLP, přes trestní a správní právo, až po problematiku odškodnění od státu. Zjištění vzešlé z tohoto unikátního výzkumu jsou přitom více než pozoruhodná.

Že se jedná o živé a téma, o tom svědčí nedávný nález Ústavního soudu ze dne 2. července 2019, sp.zn. Pl. ÚS 39/17, jenž byl již v době odevzdání rukopisu knihy očekáván. Ústavní soud zamítl návrh Nejvyššího správního soudu na zrušení ustanovení § 26 zákona o státním občanství, který zakotvuje výluku soudního přezkumu rozhodnutí o zamítnutí žádosti o státní občanství, je-li tato zamítnuta z důvodu ohrožení bezpečnosti ČR. V připojeném odlišném stanovisku k uvedenému nálezu čtyřlístek ústavních soudců Uhlíř-Šimíček-David-Šimáčková s odkazem na představovanou publikaci uvádí: „P. Kandalec …k tomu trefně připomíná, že pokud podle „definice suverenity dle Carla Schmitta je suverénem ten, kdo rozhoduje o výjimečných situacích, pak vyvstává otázka, kdo je vlastně suverénem při udělování státního občanství. Má jím být pouze exekutiva (v praxi spíše jen zpravodajské služby), anebo má být exekutiva pod kontrolou moci soudní?“ Většina pléna bohužel dospěla k závěru, že tímto suverénem je zpravodajská služba či Policie. Právě tyto mocenské složky totiž fakticky rozhodují o tom, které rozhodnutí o neudělení státního občanství budou či nebudou podléhat soudnímu přezkumu. Tento závěr nicméně považujeme za – v podmínkách právního státu – zcela nepřijatelný.“ Nejenom z uvedené reflexe této knihy na půdě Ústavního soudu je patrné, že publikace představuje zásadní přiblížení praktického procesu získávání státního občanství a nepřehlédnutelný příspěvek do debaty.