Autor: Benjamin Balint
Nakladatel: Pan Macmillan
Rok vydání: 2019
Počet stran: 304
ISBN 978-1324001317
V dubnu letošního roku se v časopise Respekt č. 18/2019 v kulturní rubrice objevila zpráva týkající se „jednoho z nejpodivnějších soudních sporů o literární dědictví“. Švýcarský soud rozhodl ohledně vydání manuskriptů spisovatele Franze Kafky uložených v bankovní schránce jedné z curyšských bank, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu státu Izrael z roku 2016 mají být rukopisy vydány Národní knihovně Izraele (https://www.respekt.cz/tydenik/2019/18/ci-je-pan-k). Článek přitom zmiňoval anglicky psanou monografii o tomto procesu nazvanou Kafkův poslední proces z pera americko-izraelského kulturního publicisty Benjamina Balinta, kterou jsem se vzhledem k uvedeném neotřelému tématu spojující právo a literaturu rozhodl opatřit.
Kniha je členěna celkem do 15 kapitol, kdy autor nejprve uvádí čtenáře do podstaty sporu o literární dědictví a publicistickým způsobem přibližuje průběh čekání na poslední stádii uvedeného soudního sporu (kapitola 1). V další části přechází ke vztahu Maxe Broda a Franze Kafky, kdy pozůstalost prvního zahrnovala rukopisy literárních děl druhého (kapitola 2). Dalším skokem v čase autor přibližuje začátek vleklého sporu o dědictví z roku 2007, kdy se do rutinního soudního řízení o dědictví po Ester Hoffe, sekretářce a ženě podzimu života Maxe Broda, vložil stát Izrael spolu s Národní knihovnou a soudem jmenovaným vykonavatelem závěti Maxe Broda (kapitola 3). Autor dále rozebírá koketování Franze Kafky s Izraelem jako zemí zaslíbenou (kapitola 4) a rozebírá první rozhodnutí telavivského soudu, stejně jako potvrzující rozhodnutí soudu odvolacího (kapitola 5). Autor se věnuje taktéž nezbytným souvislostem s věcí spojenými, a to Kafkově židovství, po jeho smrti žijící vlastním životem (kapitola 6), a místě Kafkových děl v izraelské kultuře (kapitola 7). Další dvě kapitoly jsou věnovány slavnému nerespektování Kafkovy závěti přikazující vše spálit (kapitola 8) a stvoření Kafky k obrazu svému Maxem Brodem (kapitola 9). Kniha se nevyhýbá ani popisu začátků Maxe Broda v Izraeli kam unikl před nacisty (kapitola 10) a místě Kafkových děl v německé kultuře, resp. němectví Franze Kafky jako takovému (kapitola 11). Dále se autor věnuje tomu, jak se vedlo Maxu Brodovi po přesídlení (kapitola 12), a vztahu s poslední ženou, jež se stala dědičkou Brodovy pozůstalosti (kapitola 13). Knihu zakončuje kapitola o londýnské aukci z roku 1988, jejímž předmětem byl rukopis nedokončeného román Proces (kapitola 14). Závěrem se autor vrací na začátek k definitivnímu rozhodnutí Nejvyššího soudu státu Izrael a osudu neúnavné dědičce Evě Hoffe (kapitola 15).
Autor se sice zaobírá právní podstatou sporu, ale nikterak nezabíhá do přílišných podrobností a právních složitostí zákrut dědického práva. Popisuje však např. jak v důsledku aplikace osmanského civilního kodexu, který Izrael při svém vzniku recipoval do právního řádu, se darování Kafkových rukopisů Maxem Brodem do rukou Ester Hoffe stalo účinné jen po dobu života spisovatele a stalo se po jeho smrti opět součástí spisovatelovy pozůstalosti. Samotný spor je však autorovi spíše kulisou pro řešení otázek židovství a němectví Franze Kafky a místě Kafkových děl v izraelské a německé kultuře, neboť zájem o předmětné rukopisy měla kromě dědiců Ester Hoffe jak izraelská národní knihovna, tak Muzeum moderní literatury v německém Marbachu. Autor přitom nenechává stranou i pražskou stopu, kdy ve sporu o rukopisy se Česká republika nijak neangažovala. Kniha v lecčems čerpá z trojdílné definitivní biografie Franze Kafky od Rainera Stacha, která vyšla v uplynulých letech také v češtině, takže pro čtenáře uvedeného životopisu jde o jisté repetitorium (to však neplatní pro zevrubné informace o osudech Maxe Broda). Kniha místy připomíná svými popisy zapomenutý žánr tzv. soudničky a zaujme i citací částí odůvodnění rozhodnutí či odlišných stanovisek izraelských soudců vydaných ve věci, které jsou překvapivé co do jejich literárního stylu i pojetí. Představovaná publikace je mimořádná co do zpracování popisu jednoho zápasu, a sice zápasu o literární dědictví, kde se proplétají osobní vztahy mezi jednotlivými aktéry s přetahovanou o to, zda je Franz K. autor více židovský nebo spíše německý, to vše na pozadí neobvyklého soudního sporu.