Právní psaní

Autor: Jan Vučka
Nakladatel: C.H. Beck
Rok vydání: 2019
Počet stran: 166
ISBN: 978-80-7400-761-3

V edici Právní praxe nakladatelství C.H. Beck vyšla na konci léta monografie nazvaná Právní psaní od Jana Vučky, dlouholetého advokáta a právníka se zkušenostmi jak z velkých korporací tak státního zastupitelství. V českém právním prostředí je téma právního psaní, nebo chceme-li legal writtingu, jak zní jeho anglický protějšek, přitom dlouhodobě neprávem opomíjeno. Představovaná publikace je tak překvapivě první svého druhu. Je nicméně na místě připustit, že právním psaním se někteří autoři již zabývali, ale takříkajíc na okraj. Kapitoly či poznámky ohledně právního psaní lze nalézt v některých titulech: z nemnohých se s jistými představami podíleli Aleš Rozehnal ve Strategii civilního procesu, představované zde v březnu 2017 (např. „Jen málo vět skutečně musí mít více jak 15 slov“), příp. Petr Meduna v přepracovaném vydání Klíče k soudní síni, zde uvedené v červnu tohoto roku.

Kniha je kromě několika předmluv, na kterých autor ilustruje různé způsoby psaní, a doslovu rozdělena celkem do devíti kapitol. Autor se tak po řadě věnuje nejdříve formální úpravě (kapitola 1), dále přípravě psaní aneb než začneme psát (kapitola 2), a tomu, jak se má psát (kapitola 3). Autor nevynechává takřka žádnou oblast a dále se věnuje problematice odkazů (kapitola 4), tomu, jak se nemá psát, zejména co do jazykových prostředků (kapitola 5) a tomu, jak se nemá psát v rovině argumentace (kapitola 6). Poslední tři kapitoly mají obecnější přesah, neboť se v nich autor věnuje organizaci práce (kapitola 7), profesionalitě a profesní etice (kapitola 8) a vzhledem k tomu, že se jedná o příručku, připojen je „tahák“ spočívajíc ve 20 + 1 nejdůležitějších radách na závěr (kapitola 9).

Publikace by mohla s trochou nadsázky nést např. podtitul aneb musíme si promluvit o prostrkávání (tedy o m e z e r á ch mezi písmeny), kdy tuto techniku autor považuje za obsoletní, a vůbec jinak si bere na paškál mnohé nešvary tzv. zdeúředního jazyka. Nutno dodat, že autor tak činí po celou knihu lehkou až zábavnou formou a kniha je protkána odkazy na pop-kulturu (literaturu, filmy, seriály) a společenské dění (různé více či méně aktuální kauzy apod.). Autor je stručný, věcný a uvádí četné praktické příklady, vůbec je kniha koncipována jako příručka, spíše než teoretické pojednání, a je z ní patrna oddanost autora tématu. Je dokonce podán rozbor právního psaní v judikatuře Ústavního soudu na nálezu I. ÚS 4037/18 ve věci stěžovatele novináře Jaroslava Kmenty (autor chybně uvádí, že se jednalo o Janka Kroupu, to je ovšem snad to jediné, co by se dalo knize vytknout). Troufám si tvrdit, že řada praktiků již minimálně na intuitivní úrovni mnohé rady autora ve své činnosti používá, nicméně příručka Právní psaní může být vítaným zopakováním či inspirací a ku prospěchu tak bude nejen začínajícím právníkům. Publikace výrazným způsobem pomáhá kultivovat zdejší prostředí právních textů.

P.S. V první větě předchozího odstavce jsem se dopustil psaní s univerzální spojkou „kdy“, což autor považuje za jedno ze zakázaných slov. Inu, stále je co zlepšovat.