Stres a (syndrom) vyhoření u soudců

Autor: Pavel Vrcha
Nakladatel: Leges
Rok vydání: 2020
Počet stran: 200
ISBN: 978-80-7502-432-9

V edici Praktik nakladatelství Leges v letošním roce vyšla psychologicko-naučná studie věnovaná párové kategorii stresu a syndromu vyhoření specificky u soudců. Jejím autorem je Pavel Vrcha, soudce Nejvyššího soudu a každoroční pořadatel zajímavých rozhodnutí, která nebyla přijata k publikaci do tzv. zelené sbírky rozhodnutí Nejvyššího soudu, provozující vlastní internetové stránky https://vrcha.webnode.cz/. Uvedený autor v představované publikaci zúročil svá nedávná studia psychologie managementu (MBA) a touto knihou se trefuje do aktuálního trendu osvěty duševního zdraví právníků (srov. v tomto ohledu nedávnou studentskou iniciativu na půdě PF UK upozorňující na zanedbanou péči o duševní zdraví mezi právníky nazvanou „V jednom kole“ – více zde). Sluší se podotknout, že koupí knihy čtenář přispěje nadaci DOBRÝ ANDĚL, pomáhající rodinám s dětmi, která přivedla nemoc do finanční tísně,  jíž autor věnoval celý autorský honorář, takže zakoupení této publikace představuje bohulibou činnosti.

Publikace je členěna do dvou stěžejních částí, z nichž první je věnována stresu jako (de)stimulačnímu faktoru při výkonu funkce soudce. V této části čtenář nalezne kapitoly věnované pojmu stres (kapitola 1), základním fázím stresové reakce (kapitola 2), projevům stresu (kapitola 3) a stresu v kontextu klasifikace MSD (kapitola 4). Dále se autor věnuje kvalitě života z pohledu verifikace důsledků stresu nebo duševní poruchy (kapitola 5), eustresu (kapitola 6) a distresu (kapitola 7) v pracovním prostředí, metodám zvládání stresu z pohledu jednotlivce (kapitola 8) a z pohledu firmy (kapitola 9) a work-life balance (kapitola 10). Stranou nezůstávají ani kapitoly o charakteristice profese (výkonu funkce) soudce (kapitola 11), ideální osobnosti soudce (kapitola 12), obecně ke komunikačním dovednostem (kapitola 13) a ke komunikačním dovednostem v justici (kapitola 14) s připojením dílčích závěrů z oblasti komunikačních dovedností (kapitola 15). První část knihy uzavírá trojice kapitol o nejčastějších stresorech u soudců (kapitola 16), zvládání pracovního stresu u soudců (kapitola 17) a závěr (kapitola 18). Druhá stěžejní část knihy je věnována syndromu vyhoření u soudců a v celkem 11 kapitolách autor pojednává o pojmu syndromu vyhoření (kapitola 1), jeho vymezení (kapitola 2), odlišení diagnózy od syndromu vyhoření (kapitola 3), rizikovým faktorům syndromu vyhoření (kapitola 4), hlavním příznakům (kapitola 5) a symptomům (kapitola 6) syndromu vyhoření a jeho typickým fázím (kapitola 7). Dále se autor věnuje obecně syndromu vyhoření u soudců (kapitola 8), léčbě (kapitola 9) a prevenci (kapitola 10) syndromu vyhoření a závěr (kapitola 11).

V části věnované stresu autor v sobě nezapře právníka, takže ač jde ve své podstatě o práci věnovanou psychologickému tématu, najdeme zde zmínky o právních souvislostech s Rámcovou dohodou EU o stresu spojeném s prací, apod. Za pozornost stojí autorovy postřehy, že ženy soudkyně prožívají větší míru stresu než muži soudci a že jedním ze stresorů je např. ústní odůvodnění soudního rozhodnutí, což je jinak další autorovo téma – před pár lety vyšla jeho monografie Odůvodnění civilního rozsudku ve 2. vydání. V této souvislosti stojí za pozornost, že jiný soudce Jaromír Jirsa – naopak pro pouze ústní odůvodnění rozsudků horuje (viz Klíč k soudní síni, který jsem zde představoval v červnu loňského roku). Jako významný stresor autor přidává i účinnost nového civilního kodexu spojeného se změnou zažité terminologie, což autor trefně přirovnává k situaci lékařů při kompletní změně pojmosloví v anatomii. Ohledně syndromu vyhoření autor sumarizuje, že vyhořet znamená unavit se, vyčerpat se, ztratit kreativitu, ztratit zaujetí pro práci, odcizit se klientům, spolupracovníkům, své práci či nepřiměřeně (nevhodně) přistupovat ke klientům, svým kolegům i k sobě. Právě v posledním uvedeném nezdravém přístupu k sobě samému tkví celý problém syndromu vyhoření, přičemž platí, že vyhořet může jen ten, kdo hoří, a to nejpozději do 40. roku života. Je cenný přínosem publikace, že v části věnované syndromu vyhoření autor připojuje vlastní kazuistiky s reálnými lidskými příběhy, ale ostatně i v pasážích o stresu vzpomíná na soudce ze zavalených severočeských soudů a rozebírá dostupná kárná rozhodnutí. Přes zjevné zaměření na soudce má v mnoha ohledech publikace obecnou platnost i po jiné právní profesionály.