Výkon advokátní praxe

Autor: Jakub Maur
Nakladatel: Wolters Kluwer
Rok vydání: 2020
Počet stran: 168
ISBN: 978-80-7598-680-1

Publikací, které by se věnovaly praktickému výkonu advokacie a otázkám souvisejícím je jako šafránu, z nemnohých se s jistými představami podílel Aleš Rozehnal ve Strategii civilního procesu (představované zde v březnu 2017), Petr Meduna v přepracovaném vydání Klíče k soudní síni (představované zde v červnu 2019), a neposlední řadě pak tandem Daniela Kovářová a Dita Fuchsová v tematické řadě nazvané Jak (ne)dělat advokacii (představované zde v květnu 2019). Advokát a vysokoškolský pedagog (CEVRO institut) Jakub Maur přispěl do ranku knih o advokátním právu vlastní studií nazvanou sebevědomě Výkon advokátní praxe. Nejde přitom o autora zcela neznámého, neboť je členem autorských kolektivů kolem ediční řady Právo prakticky nakladatelství Wolters Kluwer, jež mají na svědomí nedávné tituly Smlouvy přípravného druhu (2019) a Zvláštní způsoby uzavírání smluv: jednostranné sliby (2020). Autor rovněž stojí za Nadačním fondem právní pomoci (neplést s Nadačním fondem pomoci miliardáře Karla Janečka).

Monografie je kromě úvodu a závěru členěna do celkem 8 kapitol. Autor nejprve pojednává o výkonu advokacie jako premise pro zajištění práva na právní pomoc (kapitola 1), výlučnosti a nezávislosti advokátního stavu (kapitola 2), a pokračuje přes historické mezníky výkonu advokátní profese ve vybraných zemích (kapitola 3). Následně autor věnuje prostor současnému právními postavení advokátů v justičním systému ČR (kapitola 4). Po této přehledové části se autor věnuje vztahu advokáta a klienta jako meritorního důvodu existence nezávislé advokátní profese a způsobům jeho vzniku (kapitola 5). Následně přechází k tématu vzniku právního vztahu advokáta a klienta na základě rozhodnutí orgánu stavovské samosprávy (kapitola 6). V posledních dvou kapitolách se autor věnuje poměrně ožehavým tématům obsahu vztahu advokáta a klienta – vzájemná práva a povinnosti (kapitola 7) a opomenut není ani zánik vztahu mezi advokátem a klientem (kapitola 8).

Je otázkou, pro koho je vlastně tato přehledová, stručná publikace určena. Praktikujícím advokátům spíše pouze zopakuje známé skutečnosti bez větší přidané hodnoty, pro studenty právnických fakult je příliš úzkoprofilově zaměřena a pro laickou veřejnost jde o příliš odborný (rozuměj nezáživný) text, místy nadužívající latinské obraty (eo ipso). Knize se přitom nevyhnuly jisté nepřesnosti, např. chybně uvedený základní limit pojištění (3 miliony korun namísto 5 milionů korun) nebo autorovo tvrzení, že Ústavní soud pro nedostatek zastoupení advokátem ústavní stížnost zamítne (v takovém případě Ústavní soud ústavní stížnost postupem podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítá). Prohřešky jsou však i menšího kalibru, přesto nemusí každému sedět, např. užívání nepřesného pojmu „právní kancelář“ nebo místy generalizace na hranici únosnosti (příkladem budiž úvahy autora o možných rozdílech mezi advokáty, kteří jsou zapsáni v seznamech pro ustanovování obhajob ex-offo, a těmi, kteří nejsou). V pasáži věnované odměně advokáta jako opatrovníka v civilním soudním řízení je pak poněkud překvapivě opomenuta sada aktuálních nálezů Ústavního soudu k uvedené problematice. Autor se nicméně zaobírá na několika místech zajímavými tématy, jako jsou limity podílové odměny, resp. odměny z výsledku, stávající zákaz přijmout nebo nabídnout úplatu za doporučení či zprostředkování právních služeb nebo AML povinnostem advokáta jako velkého zásahu do nezávislosti a mlčenlivosti advokátů, ovšem toliko povrchně, ač by nepochybně zasloužili podrobnější rozpracování. Publikace je přesto pozoruhodným příspěvkem, obohacující o vlastní názory autora, a především komparativní prvek zahrnující postavení advokátů v Anglii a Německu.