Autor: Petr Agha
Nakladatel: Karolinum
Rok vydání: 2020
Počet stran: 106
ISBN: 978-80-246-4552-0
V roce 2017, kdy jsem zde na tomto blogu představoval publikaci Literatura a film jako zrcadlo práva a právníků (Leges, 2017), jsem vyjádřil přání, aby u nás děl z proudu právo a literatura začalo geometrickou řadou přibývat. V mezičase jsem zachytil drobný příspěvek do tohoto proudu, a to publikaci Pavla Holländera Priesečníky umenia a práva (Aleš Čeněk, 2019). V loňském roce pak tuto tematickou řadu rozšířil představovaný sborník Právo v kontextu umění, filmu a literatury (Karolinum, 2020). Jak osvětlil Petr Agha v doprovodném rozhovoru pro on-line magazín Univerzity Karlovy iForum: „Ta kniha je záznamem dlouholetého pedagogického působení členů katedry politologie a sociologie na Právnické fakultě UK, kde se vyučují kurzy Právo v umění, Právo a film, Právo a literatura a Právo v kontextu.“ Z autorského kolektivu čtveřice Michala Urbana, Jan Koska, Petra Aghy a Jany Ondrejkové první tři přispěli do publikace hned po dvojici příspěvků. Není také náhodou, že první dva z uvedeného výčtu autorů byli zastoupení již v úvodu zmiňované publikaci Literatura a film jako zrcadlo práva a právníků.
Publikace obsahuje kromě úvodu Petra Aghy celkem sedm statí, přičemž v příspěvcích Trnité cesty spravedlnosti a práva a Laický prvek v justici se Michal Urban věnuje fungování porotního soudnictví zejména v USA mj. na příkladu knihy Jako zabít ptáčka od spisovatelky Harper Leeové a její filmové adaptace. Kafkolog Jan Kosek se již tradičně zaobírá tématy spíše jen souvisejícími s Franzem Kafkou v zamyšlení Franz Kafka a dvě (nejen) židovské tradice. Tentýž autor se dále zabývá na příkladech knihy 40 dnů od spisovatele Franze Werfela a filmu Vyšší princip (1960) těžkotonážnímu tématu Je vražda na tyranu zločinem? Arménská genocida a soud se Soghomonem Tehlirianem. Petr Agha v příspěvku Mapa neodpovídá území reflektuje společenské zrcadlo nastavené v románech u nás ceněného francouzského spisovatele Michela Houellebecqa. Tentýž autor se dále zabývá úvahou o právech robotů, resp. umělé inteligence, v příspěvku Největší sen člověka? Jana Ondřejková pak opět právně-literárním pojetím postihuje díla Friedricha Dürrenmatta, Willima Goldinga nebo Harper Leeové ve stati Od vlády práva k vládě právníků (a zpět?)
Představovaný sborník je čtení nejenom pro studenty práv nebo právníky obecně, ale i pro ty, co mají rádi literaturu. Pokud měl sborník podle vyjádření Petra Aghy sloužit jako rozcestník pro studenty, tedy aby si vybrali mezi čtveřicí volitelných předmětů Právo v umění, Právo a film, Právo a literatura a Právo v kontextu a logicky i mezi osobnostmi jednotlivých pedagogů coby členů autorského kolektivu, které se obtiskly do jejich textů a připojených studijních požadavků, vznikl sborník tento záměr více než přesahující. Ostatně velmi trefně to vystihl zmiňovaný Petr Agha v úvodu citovaném rozhovoru: „Tato kniha nejen studentům Právnické fakulty, ale komukoliv, kdo si ji koupí, může otevřít oči a ukázat jim, že právo nemusí být jen soubor nějakých studených norem. Čtenářům ne-právníkům může ukázat, proč je důležité právo znát a právníkům může zase ukázat, že umění, film a literatura je mohou významně profesně obohatit buď proto, že z těchto neprávních systémů mohou získat informace o tom, jak je právo ve společnosti reflektované anebo i proto, že jim mohou pomoci získat hlubší porozumění zásadním otázkám, se kterými se právo potýká.“