Autor: Ondřej Horák
Nakladatel: Wolters Kluwer
Rok vydání: 2020
Počet stran: 260
ISBN: 978-80-7598-708-2
Brněnský rodák a právní historik Ondřej Horák působící jak na PF UPOL, tak na PF MUNI, vydal v letošním roce monografii věnovanou československé meziválečné tzv. brněnské normativní škole. Ondřej Horák v představované publikaci zúročil dlouhodobý zájem jednak o tehdejší osobnosti právní vědy, ale rovněž např. o tzv. osnovu občanského zákoníku z r. 1937 nebo dobové výměny názorů právních vědců v tehdejším tisku. Odtud pramení podtitul publikace, na jejíž stránkách ožívají právě jednotlivé postavy, konkrétní projekty i dílčí polemiky. Jak kdysi shrnul brněnskou normativní teorii v rozhovoru pro Respekt Vojtěch Cepl: „má základ v představě, že se všechna pravidla musí přesně uzákonit. Představitel této školy, profesor František Weyr, psal za první republiky o matematizujícím právním proudu a věřil, že je možné právo převést na formální logiku“ (celý rozhovor zde).
Monografie je rozdělena do dvou stěžejních částí. První, věnovaná postavám, je členěna do celkem tří částí. V části A. Česká civilistika a normativní škola je v rámci tří kapitol představen předmět zkoumání: úvodní poznámky (kapitola 1), brněnská normativní škola a základy normativního myšlení (kapitola 2) a biografické studie (prameny a literatura) (kapitola 3). Další část B. Jaromír Sedláček a brněnští normativisté zahrnuje tři kapitoly věnované učitelům, kolegům, žákům (kapitola 1) a to v meziválečné éře (kapitola 2) a za okupace a po ní (kapitola 3). Druhá stěžejní část knihy věnovaná projektům a polemikám začíná částí C. Akademické, unifikační a socializační projekty, v níž jsou popsány akademické projekty (kapitola 1) a v jejím rámci jsou rozebrány ediční řady, periodika, slovníky, komentáře, sjezdy, k reformě právnického studia, publikační polemiky a „citační politika“, překlad učebnice Mayr-Hartinga a „nepřesné informace“. Následující kapitola se zabývá unifikačními projekty – rekodifikace soukromého práva a občanský zákoník (kapitola 2) a v jejím rámci jsou rozebrány terminologie, rekodifikace občanského práva, rekodifikace a dobová právní věda, Inspirační zdroje a normativistický rozměr rekodifikace a vybrané problémy a polemiky. V poslední kapitole je pojednáno o socializačních projektech – zásahům do vlastnictví a pozemkové reformy (kapitola 3) a v jejím rámci jsou rozebrány terminologie, mezinárodní rozměr, pozemkové reformy, právní věda a pozemkové reformy, normativistický rozměr meziválečné pozemkové reformy, normativisté o vlastnictví a vybrané problémy a polemiky. Knihu uzavírá závěr a je dále biografický a bibliografický přehled, dokonce je připojen i přehled výuky brněnských normativních civilistů.
Dejme ještě slovo v úvodu citovanému Vojtěchu Ceplovi: „Když přišel rok 1989, řeklo se: Kdo byl pronásledován komunisty? A odpověď zněla: Normativci. To znamená, že měli pravdu a na výsluní se znovu dostal profesor Weyr, o němž se pořádají v Brně kongresy. Jenže tato normativistická právní větev je dávno mrtvá, a dokonce se od ní odvrátil i profesor Kelsen, který ji s Weyrem vymyslel. V roce 1938 emigroval do Spojených států, kde přednášel. Když jsem se s ním v Kalifornii v roce 1969 sešel, řekl mi to doslova: „To, co jsme s Weyrem vymysleli, byla krásná teorie, ale bohužel nebyla pravdivá.“ Na (tradičně) břitkých slovech Vojtěcha Cepla jistě zrnko pravdy je, to však nebrání podívat se na brněnskou školu jiným pohledem. Právě v představované publikaci se Ondřej Horák pokouší představit brněnskou normativní školu v jiném světle, než jako čiré teoretizování a předkládá s poctivostí historika pádné argumenty. Brněnská normativní škola byla totiž pevně sepjata s praxí, řada z jejích představitelů se věnovala právnickým povoláním, vždyť kdo by neznal komentář k občanskému zákoníku Rouček – Sedláček, který ožil s ohledem na obsahové paralely s novým občanským zákoníkem a jeho reedici v nakladatelství Wolters Kluwer. S činorodostí a aktivitami hlavní postavy Františka Weyra (1879-1951) se pak lze seznámit prostřednictvím jeho třísvazkových pamětech, vydaných v letech 1999 až 2004 v brněnském Altantisu). Ondřej Horák podává ucelený a dosud knižně nevídaný přehled po osobnostech a stopě brněnské normativní školy, který lze doporučit především zájemcům o právní historii, resp. lépe řečeno zájemcům o historii dění v právní vědě.