Autor: Kristina Blažková
Nakladatel: Leges
Rok vydání: 2022
Počet stran: 165
ISBN: 978-80-7502-546-3
Kristina Blažková se svého času podílela na přehledové publikaci Právnický Olymp. Portréty vybraných soudců Ústavního soudu ČR (Leges, 2015). Dlouhotrvající zájem o osobnosti soudců a jejich rozhodování na nejvyšších místech justice zúročila v monografii, která letos vyšla v nakladatelství Leges s celým názvem Soudcovská filozofie a její vliv na rozhodování soudů ve složitých případech: případová studie rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu. Jak uvádí autorka: „Rozšířený senát zpravidla zodpovídá abstraktní právní otázku, což znamená, že se nezabývá skutkovými okolnostmi, ale musí k otázce přistoupit komplexně a formulovat obecné právní pravidlo. Popsaný způsob rozhodování rozšířenému senátu rovněž umožňuje soustředit se pouze na složité a sporné právní otázky, neboť nemusí vypořádávat ostatní, již projudikované námitky“ (s. 75). Publikace je včetně úvodu a závěru členěna do celkem 5 částí. Po nezbytném úvodu (kapitola 1) navazuje bezprostředně teoretický rámec tzv. soudcovské filozofie (kapitola 2). Následuje vsuvka – prolog k empirické analýze (kapitola 3) a poté stěžejní část monografie, a to sama empirická analýza (kapitola 4). Knihu uzavírá závěr (kapitola 5).
V první části se autorka věnuje teoretickým východiskům a klade si otázku, zda je soudce právní formalista, právní pragmatista či právní substancialista. Kristina Blažková se hodně poohlíží nejenom po americké právní teorii (H.L.A. Hart, R. Dworikn), ale i osobnostech tamějšího Nejvyššího soudu (obdobě tuzemského Ústavního soudu), a to legendám A. Scalii a R. Bader Ginsburgové či jejich interpretačních problémech (má se Ústava USA vykládat očima jejich tvůrců nebo ji lze vykládat tzv. evolučně?). Zámořské přemýšlení o osobnostech a jejich vlivu na směřování judikatury sympaticky přenáší do zdejších vod, a to na příkladu rozhodování tzv. rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu (v jeho 7-mi členné variantě). Toto soudní těleso má na svědomí kolem 300 judikátů, často na technicistní témata týkající se fungování správního soudnictví jako takového. Autorka se pak zaměřila na kolem 30 rozhodnutí, u nichž bylo uplatněno tzv. odlišné stanovisko (od jeho zavedení v roce 2012), aby z nich destilovala jednotlivé soudcovské filozofie stabilních členů tohoto senátu (Josef Baxa, Filip Dienstbier, Zdeněk Kühn, Petr Mikeš, Barbara Pořízková, Aleš Roztočil, Karel Šimka).
Významným přínosem publikace je skutečnost, že autorka provedla vlastní výzkumné rozhovory se 6 ze 7 výše uvedených současných členů rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu, a sestavila z nich medailonky těchto soudců. V nich reflektuje odlišná stanoviska a hodnotové postoje těmito soudci zaujatými v dostupných rozhodnutích. Jedná se o cenný přehled a syntézu rozhodování jednotlivých soudců, jakousi svodku, u níž si je Kristina Blažková vědoma úskalí a problematičnosti zkoumaného vzorku rozhodnutí s uplatněným odlišným stanoviskem a upozorňuje poctivě na otázku vypovídající hodnoty, která je ve zkoumaném případě skutečně otazná. Autorka poněkud nepřekvapivě uzavírá, že „v praxi se soudcovská filozofie projevuje spíše jako podvědomé myšlenkové nastavení, nikoli výslovně zvolený a pojmenovaný filozofický směr“ (s. 146). Je nicméně vidno, že institut odlišného stanoviska nepřestává fascinovat právní teoretiky a ústavní právníky ani po desetiletích jeho fungování v českém vrcholném soudnictví. V této souvislosti jsem si vzpomněl na závěr odlišného stanoviska soudce Stanislava Balíka v usnesení Ústavního soudu sp.zn. Pl. ÚS 17/13 zaobírajíce se velezradou tehdejšího prezidenta V. Klause: „Věcně příslušným v této věci je leda soud dějin…“