Autor: Leopold Pospíšil
Nakladatel: Karolinum
Rok vydání: 2021
Počet stran: 298
ISBN: 978-80-246-4751-7
Před více než 10 lety byl k vidění na střeše galerie současného umění DOX v pražských Holešovicích objekt umělce Lukáše Rittsteina. Jednalo se o speciálně upravený dálkový autobus, v němž byl promítán dokumentární film pořízený Leopoldem Jaroslavem Pospíšilem (1923-2021) na Nové Guineji v padesátých letech minulého století. V dokumentu opatřeném komentářem uvedeného vědce byl zachycen pokus o neúspěšné provdání děvčete kmene Kapauku.
Šlo tehdy o moje první setkání s olomouckým rodákem s dobrodružnou povahou, který se v zahraničí proslavil jako zakladatel právní etnologie, jakožto čtvrtého z možných způsobů zkoumání práva, kromě právní filozofie, právní vědy a právní sociologie. Další shledání pak přišlo spolu s četbou z doby vysokoškolských studií – a to jediné Pospíšilovy v češtině vydané – útlé, ale podnětné knížky Etnologie práva: teze ke studiu práva z mezikulturní perspektivy (Praha: Set Out, 1997).
Na sklonku loňského roku v anketě Lidových novin Kniha roku 2022 etnolog Martin Rychlík upozornil na to, že krátce po úmrtí autora v úctyhodných 98. letech vyšly v nakladatelství Karolinum na sklonku roku 2021 knižně jeho memoáry: „Šlo o mimořádného člověka, jenž nám po roce 1989 ukazoval, jak mohou vypadat sociální vědy. „Poldi“ vzpomíná v knize Adventures in the Stone Age: A New Guinea Diary na výzkumy u papuánských Kapauků a je zase tím rošťákem s espritem!“. Dlužno dodat, že toto další setkání s Leopoldem Pospíšilem je však tentokrát dostupné pouze v angličtině.
Leopold Pospíšil studoval práva na Karlově Univerzitě, po emigraci v roce 1948 pak filozofii v Německu a poté antropologii v americkém Oregonu. V USA následně zakotvil na Yale, kde se stal profesorem a kurátorem Peabodyho muzea a zůstal tam celou profesní dráhu. Univerzita byla jeho domovským přístavem, odkud vyrážel na četné výzkumné expedice. Mezi jeho domorodé kmeny, u kterých prováděl opakovaně vědecké výzkumy patřily kromě aljašských Eskymáků a tyrolských starousedlíků – sedláků právě především Kapaukové z Nové Guineji, u kterých byl částečně ještě v dobách nizozemské koloniální správy celkem čtyřikrát (v letech 1954-1955, 1962, 1975 a 1979). Po roce 1989 se pak pravidelně vracel do ČR, aby zde učil a přednášel.
Své zážitky autor shrnul v představované vzpomínkové knize. Autorův výzkumný záběr byl značně široký, pořídil mnoho fotografií a filmů, uspořádal sbírky hmyzu, pavouků, zvířat a jiné havěti, stejně jako oblečení, nástrojů, vybavení, peněz a dalších věcí denní potřeby, a to v vše v analogových dobách (v době bez internetu či počítačů). Mezi Kapauky skutečně žil, naučil se jejich domorodý jazyk a pronikl do jejich mentality. Zabýval se válkami se znepřátelenými kmeny, polygamií, magií, léčitelstvím, ale i ekonomickým fungováním domorodého kmene, matematikou či denním i svátečním fungováním lidského společenství. Signifikantně pak zejména právními pravidly, právními procesy a vnímáním institutu vlastnictví.
V důsledku jeho novátorských objevů vzaly za své dobové představy o bezprávní společnosti nebo kolektivním vlastnictví u nerozvinutých společností. Komplikované pozadí vzniku této publikace odhalují v doslovu kulturní antropolog Martin Soukup a archeolog Jaroslav Jiřík. De facto spoluautoři této knihy uvádějí, že se v tomto případě jedná o knihu o antropologovi mezi Kapauky. Lze dodat, že jde svého druhu o historky z natáčení (rozum. výzkumu). Čtení je to poučné, dobrodružné a zábavné, při kterém se chce obdivovat autorova nesmírná odvaha s jakou podnikl průkopnický terénní výzkum a jeho nekomplikovaná povaha. Jako červená nit se navíc knihou vine – jak to nazval výše citovaný Martin Rychlík – rošťácký smysl pro humor, který oceňovali i jeho Kapaukové.