Autoři: Tomáš Sobek, Martin Hapla a kolektiv
Nakladatel: Nugis Finem Publishing
Rok vydání: 2020
Počet stran: 485
ISBN: 978-80-7614-002-8
Progresivní malé nakladatelství Nugis Finem, která má zas sebou fanouškovský DYI počin Dostalíkovy hlášky, a které se snaží v edičním plánu o skloubení krásné a právnické literatury, vtrhlo loňský podzim na knižní scénu s publikací věnovanou filosofii práva. Kniha inspirovaná zahraniční produkcí si klade za cíl představit moderní právní proudy, a to za spolupráce pestrého autorského kolektivu. Nutno dodat, že publikace na poměry tuzemské knižní produkce překvapuje nebývale vkusným designem, takže může dělat radost tak nějak sama o sobě (eo ipso).
Publikace je rozdělena do dvou stěžejních částí. V prvním bloku jsou po řadě představeny přehledovým způsobem současné směry právního myšlení, a to nejprve v pasáži Tomáše Sobka právní pozitivismus (kapitola 1), jehož doplňuje Petr Osina s kritikou právního pozitivismu (kapitola 2). Následují u nás nepříliš známé proudy skandinávského, amerického, ale i ruského a italského právního realismu (kapitola 3) představené slovenským duem Tomáš Gábriš & Marek Káčer a tzv. criticial legal studies (kapitola 4) ostřelující právo z genderových pozic, jak jej prezentuje Martin Škop. Jediná dáma v autorském kolektivu Tereza Vaňkátová se chopila ekonomické analýzy práva (kapitola 5) a tuto část knihy následně uzavírá stať Pavla Ondřejka o systémových teorií v právu (kapitola 6).
V druhé spíše diskusní části knihy jsou seřazeny příspěvky týkající se filosofie práva v ústavním prostoru. Po řadě jde o úvahu Pavla Dufka o věřeném rozumu a právu (kapitola 7), stať Jiřího Baroše o konstitucionalismu (kapitola 8), referát Maxima Tomoszka věnovaný ústavní identitě (kapitola 9), příspěvek Michala Šejvla řešící problematiku subjektivních práv (kapitola 10), článek Martina Hapla o teorii lidských práv (kapitola 11), esej Zdeňka Červínka zaměřená na proporcionalitu (kapitola 12) a knihu uzavírá pojednání Vojtěcha Bellinga věnované současné filosofii státu (kapitola 13).
Jak shrnout tuto pozoruhodnou knihu? Sestava autorského kolektivu skutečně představuje to nejlepší z hlediska skutečnosti, že autoři daných částí pokrývají témata, o která se dlouhodobě zajímají. Právě zájem a uchopení problematiky způsobuje, že jsou texty zařazené v představované publikaci živé a čtivé. Jak už to bývá, publikace klame svým názvem, neboť právní filozofie je pouze rozebrána v první části, v druhé části jde o zajímavé statě z ústavněprávní problematiky. Přes jisté nakladatelské úsilí vykročit z řady tuzemské právní literatury, tato přece jenom trpí nešvarem literních chyb, které se tu a tam objevují (pohříchu nejvíce v textu V. Bellinga).
V úvodu zmíněný cíl skloubit krásnou literaturu s navýsost odborným právním textem se podařilo mému ročníkovému kolegovi z PF UPOL Zdeňku Červínkovi, jednomu z největších současných odborníků na princip proporcionality, který ve svém eseji uzavírá, že „…popisovat metodu proporcionality v abstraktní rovině je totiž jako kdybyste měli popisovat motýla kterého jste chytili do dlaní a teď ho držíte v dutině mezi nimi. Snažíte se na něj pohlédnout skrze úzkou štěrbinu mezi prsty a dlaněmi. Zároveň se však snažíte nerozevřít prsty a dlaně příliš, aby neuletěl. Nevidíte z něj tedy skoro nic. A jediné, co nám zbývá, je vzpomínka na ten prchavý okamžik předcházející tomu, než jste jej chytili.“ Tedy i takto může vypadat právnická publikace a stejně barevně může vypadat i psaní o právu.