Dokazování: úvahy o teorii a praxi

Autor: Karel Havlíček, Jaromír Jirsa
Nakladatel: Wolters Kluwer
Rok vydání: 2021
Počet stran: 296
ISBN: 978-80-7676-102-5

Autorská dvojice Karel Havlíček a Jaromír Jirsa se nedávno potkala v přepracovaném vydání Klíče k soudní síni (2018) (představované zde v červnu 2019). Nejde přitom o spojení neznámé, titíž autoři se potkali již dříve v autorském kolektivu sdruženém pod označením Havlíček Brain Team, který dal vzniknout tzv. Soudcovskému komentáři k občanskému soudnímu řádu od nakladatelství Wolters Kluwer z roku 2016. Karel Havlíček je především nakladatel a Jaromír Jirsa aktuálně ústavní soudce. Oba spojuje zájem o civilním soudní řízení, každý na něj nahlíží z vlastní perspektivy. Karel Havlíček je ryzí teoretik a je mu blízký pohled teorie práva, ale také souvislosti s vědecko-technickým poznáním a vědou obecně, ostatně uvedený autor loni vydal Osudné vynálezy lidstva (2020). Jaromír Jirsa pak reprezentuje praktickou – soudcovskou – stránku nahlížení na pravidla soudního řízení a praktický rozměr dokazování jako takového. Toto unikátní spojení dvou osobností v jednom tematicky úžeji zaměřeném svazku, nebo chceme-li monografii, mě podnítilo tuto publikaci pořídit, a to zejména pro pasáže psané Jaromírem Jirsou. Publikace na více místech přiznaně vychází z monografie z pera doc. Lavického na téma Důkazní břemeno v civilním řízení soudním (2017) (představované zde v říjnu 2017). Není ani bez zajímavosti, že publikací rezonuje stejné téma na strunu dokazování, kterého se dotkl prof. Holländer v Právním kaleidoskopu (2020) (představovaném zde v lednu letošního roku). V této publikaci tak lze najít podobné úvahy o dokazování jako u Holländera, autoři na sebe ale nenavazují, nevedou dialog; jde v jistém smyslu slova o hlasy volajících na poušti. Podobně netečná je publikace u subtématu notoriet, kdy zcela pomíjí zkraje loňského roku vydaný článek Vojtěcha Vomáčky věnovaný judikatuře Nejvyššího správního soudu a podrobnému rozboru notoriet [Soudní rozhledy 1/2021, s. 2], nebo u znaleckých posudků, kdy nereflektuje soubornou monografii soudce pražského Vrchního soudu Luboše Dörfla Znalec a znalecký posudek v civilním řízení (2019).

Kniha sestává celkem z osmi částí. V první části se autoři vystřídají u úvodníku, kde jeden dlí, že úvody nejsou potřebné a druhý naopak, že potřebné jsou. V části druhé je pojednáno o obecných základech dokazování, a to ponejprve pojem dokazovaní (kapitola 1), důkaz (kapitola 2), důkazní instrumentárium (kapitola 3), smysl dokazování (kapitola 4), dokazování v právu (kapitola 5), základní principy dokazovaní (kapitola 6) a jeho metamorfózy (kapitola 7). V třetí části je představen praktický rámec dokazování v civilním řízení, a to ponejprve dokazování v právní praxi (kapitola 10), základní rysy dokazování (kapitola 11), principy souzení (kapitola 12), základní povinnosti účastníka (kapitola 13), dvojí pohled na procesní hru (kapitola 14), procesní povinnost poučovací a vliv na dokazování (kapitola 15) a specifika dokazování (kapitola 16). Ve čtvrté části knihy se autoři věnují důkazní odpovědnosti, a to ponejprve principu důkazní odpovědnosti (kapitola 17), procesním povinnostem a břemenům (kapitola 18), procesní povinnosti tvrzení (kapitola 19), břemenu tvrzení (kapitola 20), důkazní povinnosti (kapitola 21) a důkaznímu břemenu (kapitola 22), objektivnímu důkaznímu břemenu a stavu non-liquet (kapitola 23), a v neposlední řadě důkazní exempci (kapitola 24). V části páté jsou představeny důkazní prostředky, a to jejich systém (kapitola 25), důkazní prostředky založené na výslechu osob (kapitola 26) a neživým důkazním prostředkům (kapitola 27). V části šesté je následně řešeno důkazní řízení a hodnocení důkazů, a to od podání účastníka (kapitola 28), přes zásadu volného hodnocení (kapitola 29), jejím objektivním a subjektivním limitům (kapitola 30), přesvědčení soudce (kapitola 31), rozdílům mezi zjišťováním a vyšetřováním skutkového stavu (kapitola 32), cestě od důkazů k přesvědčení (kapitola 33) a procesní aktivitě stran (kapitola 34). V části sedmé je připojena douška o dokazování a poučení (kapitola 35) a v části osmé jsou připojeny rejstříky.

Jak zhodnotit tuto pozoruhodnou monografii? Jde o svého druhu spíše volné útvary, úvahy či eseje, kdy se jednotliví autoři střídají v autorství jednotlivých částí monografie. Pasáže psané Karlem Havlíčkem jsou opravdu výsostně teoretické, autor bere věc vždy ze zeširoka a pro právní teorii z oblíbených obecných východisek, tedy napříč dokazováním v právu jako takovým. Autor přitom představuje koncepty kontemporálního a impulsního efektu (s. 126), důkazní konduktivity (s. 142) nebo důkazního organonu. Ne nadarmo oba autoři na stránkách knihy meditují nad myšlenkou jednotného procesního kodexu, příp. doručovacího kodexu, platného pro všechna právní odvětví, resp. řízení. Pasáže psané Jaromírem Jirsou lze oproti tomu shrnout slovy Václava Havla „prosím stručně“. Onen praktický prvek se u posledně uvedeného autora projevuje jednak v úvahách o soudcovském (lidském) myšlení a potřebě zjednodušení, ale také v postřehu o listinných důkazech jako nosičích emocí. U Jaromíra Jirsy ale také probleskne teoretický postřeh: „Pravda je že právníci s instrumentáriem teorie her dosud pracují minimálně a zejména v praxi je jejich využití zatím nedostatečné“ (s. 101). Jinak se autor drží svých oblíbených procesních témat, koncentrace řízení, zásada rozhodnutí při jediném jednání apod. Texty obou autorů jsou obohaceny o pasáže psané kurzívou obsahující připodobnění, postřehy, příklady, takže jde o názory osobní a subjektivní. Rozdílnost názorů obou autorů se koncentruje u názorového střetu na ideu kyvadlovitého přesouvání důkazního břemene mezi účastníky sporu, kdy Karel Havlíček s tímto pravidlem kyvadla není ztotožněn. Naopak názorovou shodu oba autoři nacházejí v tématu poučovací povinnosti soudu ve vztahu k účastníkovi zastoupenému advokátem, kterou neshledávají jako udržitelnou. Pro texty psané Karlem Havlíčkem je pak příznačná celá řada odkazů na v době psaní knihy aktuální omezení spojené s COVD-19, což se může jevit ze zpětného zrcátka jako zbytečně knihu ukotvující na pomíjivé aktuální dění, které čtenáři z blízké budoucnosti nemusí být kontextově zcela zřetelné.

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *