Ústavněprávní limity trestního práva: K odkazu Jiřího Herczega

Autor: Jiří Jelínek a kol.
Nakladatel: Leges
Rok vydání: 2019
Počet stran: 198
ISBN: 978-80-7502-349-0

V srpnu loňského roku jsem v příspěvku věnujícímu se sborníku Dokazování v trestním řízení v kontextu práva na spravedlivý proces mínil, že uvedená kniha je jakousi nevyřčenou poctou předloni tragicky zesnulému advokátovi a docentovi trestního práva Jiřímu Herczegovi. V letošním roce přitom skutečně vyšla samostatná publikace nesoucí podtitul „k odkazu Jiřího Herczega“, a to představovaný sborník Ústavněprávní limity trestního práva z pera kolektivu autorů vesměs z právnické fakulty Univerzity Karlovy, kde zesnulý kromě advokátní kanceláře White & Case rovněž působil.

Publikace tak obsahuje kromě úvodního slova Za Jiřím Herczegem od vedoucího kolektivu autorů celkem 11 příspěvků. V prvním příspěvku se Jiří Jelínek věnuje kriminalitě bílých límečků, ve druhém Pavel Šámal v duu s Andreou Pokornou svobodě projevu a nenávistným projevům v kontextu trestního práva, v následujícím příspěvku pak Jaromír Hořák verbálním deliktům z nenávisti a legitimitě trestního práva. Dále se zde nachází stať Marie Vanduchové věnovaný zabezpečovací detenci jako ultima ratio trestněprávního sankčního systému. Následují tři tematicky příbuzné články Jany Tlapák Navrátilové o použitelnosti nezákonných důkazů, Ingrid Galovcové o využitelnosti informací z neúčinných důkazů a Katariny Tejnaské o použitelnosti úředních záznamů o podání vysvětlení. Dalšími tematicky příbuznými příspěvky jsou pojednání Simony Herabové o svobodnému přístupu k informacím z trestního řízení a kazuistika Tomáše Gřivny ohledně možnosti uložení pořádkové pokuty masmédiím za zveřejnění usnesení o zahájení trestního stíhaní. Sborník uzavírá Jiří Říha vyjadřující se k některým aspektům účasti soudce na úkonech přípravného řízení a Lukáš Bohuslav pojednávající o zásadě nemo tenetur ve vztahu k trestnímu řízení.

Za nejzajímavější oblast považuji tzv. hatespeech, kdy druhý a třetí příspěvek ve sborníku ukazují, jak je tato problematika záležitostí politiky trestního práva. Že se jedná o živé téma dokazuje kauza facebookových komentářů k fotografii žáků první třídy teplické základní školy v Plynární ulici, kdy za nenávistné komentáře byli obviněni tři lidé, odsouzen však byl toliko jediný z nich, nebo případ slovenského poslance Stanislava Mizíka z krajně pravicové strany Kotleba – Lidová strana Naše Slovensko (LSNS) a jeho xenofobních příspěvků na stejné sociální síti, který rovněž nebyl odsouzen. Všichni autoři na publikaci zúčastnění – mezi kterými sympaticky převažují ženy – ve svých příspěvcích zabrousili do právních vod, které byly zesnulému blízké, resp. jimiž se odborně zabýval, tedy trestní odpovědnost právnických osob, právo na informace, média a trestní řízení, dokazování a nepoužitelnost důkazů či meze svobody projevu a trestné činy z nenávisti. Z výběru rozebíraných témat plyne, že jde jsou svou povahou o témata aktuální a budou důležitá i do budoucna. K odkazu Jiřího Hercezga se tak bude řada právníků nadále ohlížet a představovaná publikace je k tomu vítaným prostředkem.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *