25 let Ústavy České republiky

Autor: Vojtěch Šimíček (ed.)
Nakladatel: Leges
Rok vydání: 2019
Počet stran: 168
ISBN: 978-80-7502-372-8

Zatímco letošní rok se nese ve znamení jubilea 100 let od přijetí Československé Ústavy z roku 1920, předloňský rok proběhlo nenápadné, ale o to důležitější výročí 25 let účinnosti stávající Ústavy České republiky přijaté v roce 1993. Představovaná publikace, která vyšla v nakladatelství Leges v edici Teoretik, je sborníkem některých příspěvků autorů – z celkových 12 přispěvatelů je sympaticky rovná polovina ženského pohlaví – věnujících se tématu Ústavy České republiky z podzimní konference pořádané k tomuto výročí katedrou ústavního práva a politologie Právnické fakulty, Mezinárodním politologickým ústavem Masarykovy univerzity a Nadací Konrada Adenauera.

Sborník obsahuje kromě úvodu od Vojtěcha Šimíčka celkem 10 statí. V prvním příspěvku se Eliška Wagnerová věnuje významu trvání liberálního právního státu pro existenci na svobodu orientovaného ústavního systému. Druhý článek Daniela Kroupy se zaobírá ideovými zdroji a motivy při přípravě Ústavy České republiky, na který navazuje Jindřiška Syllová popisující vládní, parlamentní priority, které formovaly tvorbu Ústavy České republiky. U okolnostech vzniku Ústavy 1993 rovněž setrvává ve čtvrtém příspěvku Veronika Svoboda, a to statí o subjektech podílejících se na přípravě Ústavy České republiky. Jan Kysela předkládá přehled změn, proměn a dotváření Ústavy České republiky. V druhé části příspěvků Marek Antoš popisuje přetahování o složení vlády, a to z pohledu českých zkušeností v mezinárodním srovnání. Zdeněk Kühn se věnuje justici a soumraku liberální demokracie. Michal Bartoň tématu vztahu obecných soudů a Ústavního soudu optikou čl. 4 Ústavy. Knihu uzavírají dva tematicky propojené příspěvky Terezy Sylvestrové o ústavněprávní inkorporaci politických stran a společným příspěvkem Miluše Kindlové a Jany Ondřejkové zabývajícím se ústavním přezkumem právní úpravy financování politických stran v kontextu čl. 5 Ústavy a dalších ústavních principů.

Z předestřených příspěvků vybírám texty dvou docentů ústavního práva. V první řadě stať Jana Kysely z pražské právnické fakulty, který je kromě samotného detailního popisu změn, proměn a dotváření Ústavy České republiky rovněž podnětný a osobitý, a to nejen konstatováním, že průměrný věk ústavy je 19 let, ale i hodnocením, že leccos z toho, co se děje od roku 2013, souvisí s tím, kdo byl zvolen, kým a proč byl zvolen, v jakém politickém a institucionálním prostředí se pohybuje atd. Pro praktikujícího právníka zabývajícího se mimořádným opravným prostředkem k Nejvyššímu soudu – dovoláním – má pak svoji nezanedbatelnou hodnotu příspěvek Michala Bartoně z olomoucké právnické fakulty, neboť jak autor sám uvádí, výklad čl. 4 Ústavy co do otázky, zda tvrzené porušení ústavně zaručených práv otevírá automaticky cestu k vyšší soudní instanci, je stále kontroverzní.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *