Autor: Pavel Himl
Nakladatel: Argo
Rok vydání: 2019
Počet stran: 416
ISBN: 978-80-257-2906-9
V edici Každodenní život nakladatelství Argo vycházejí pravidelně historické studie, ze kterých mě v uplynulých letech svým čtenářským zážitkem zaujaly tituly jako Středověk v nás (2015) od Martina Nodla, vedoucího uvedené edice, nebo Dějiny symbolů v kultuře středověkého Západu (2018) od francouzského historika Michela Pastoureau. Loňského roku v uvedené edici vyšla pozoruhodná studie Pavla Himla s titulem Pozorovat, popsat, stvořit: Osvícenská policie a moderní stát 1770-1820. Již profesor správního práva Jiří Hoetzel ve své učebnici Československé správní právo (1937) uváděl, že „V průběhu dob policie měla různý význam. Někdy znamenala veškeru státní správu. Znenáhla omezovala se na ten úsek veřejné správy, který nyní nazýváme správou vnitřní. (…) V Rakousku byl směrodatný Sonnefels.“ Právě toto zprvu všeobjímající pojetí a následně tzv. sonnefelsovský duch tzv. policie jsou obsaženy v představované publikaci.
Monografie je členěna celkem do 5 kapitol. Úvodní Meditace nad dvěma listy papíru (kapitola 1) se věnuje osobě prvního policejního ředitele Johanna Jakoba Reismanna a jeho zprávě o činnosti v úřadě. Následující kapitoly Z Paříže přes Vídeň do Štětí: nová policie v teorii a praxi (kapitola 2) a Dát každému jeho místo (kapitola 3) pokrývají rozličné záležitosti, jako je kontrola pohybu a pobytu osob se zvláštním zaměřením na lázeňská centra nebo třeba postrkový systém. Následující Zde chci mít tichý klid (kapitola 4) pak především rozebírá srocení lidu zvaná tumulty a roli policie při nich. Publikace je zakončena na místo závěru úvahovou kapitolou nazvanou Byrokracie, která osvobozuje? (kapitola 5) v níž autor mj. navazuje na antropologa Davida Graebera a jeho utopii pravidel a zamýšlí se nad povahou moderního informačního státu.
Studie se zabývá ustavením základů byrokratického aparátu státu při výkonu tzv. policejních činností, jak je známe dnes. Nejde přitom o text strohý, ale provázaný konkrétními mikro-historickými událostmi jako jsou krajská objížďka města Štětí v roce 1789, pražský bordelový tumult roku 1793 nebo jiříkovská maškaráda roku 1802. Autor přitom pro ilustraci rekonstruuje další pozoruhodné drobné příhody vyčtené z rozsáhlého studia nejrůznějších policejních protokolů a úředních zpráv habsburské monarchie, ke kterým však přistupuje s historickou pečlivostí, vědom si skutečnosti, že tyto vznikly za jiným účelem, než aby byly pramenem našeho poznání. Autor zasvěceným výkladem ukazuje, jak tzv. konskripční knihy byly předzvěstí dnešní evidence obyvatel, nebo jak se vyvíjel pasový systém obsahující popis podoby osoby zakládající dnešní podobu pasů s biometrickými údaji. Textem prosvítají další témata jako četné kompetenční konflikty vznikající policie nebo problémy praxe při aplikaci josefínského trestního zákoníku. Ačkoliv jde o historickou studii, publikace by neměla minout administrativisty a vůbec právníky zabývající se veřejným právem.