Pozorovat, popsat, stvořit: Osvícenská policie a moderní stát 1770-1820

Autor: Pavel Himl
Nakladatel: Argo
Rok vydání: 2019
Počet stran: 416
ISBN: 978-80-257-2906-9

V edici Každodenní život nakladatelství Argo vycházejí pravidelně historické studie, ze kterých mě v uplynulých letech svým čtenářským zážitkem zaujaly tituly jako Středověk v nás (2015) od Martina Nodla, vedoucího uvedené edice, nebo Dějiny symbolů v kultuře středověkého Západu (2018) od francouzského historika Michela Pastoureau. Loňského roku v uvedené edici vyšla pozoruhodná studie Pavla Himla s titulem Pozorovat, popsat, stvořit: Osvícenská policie a moderní stát 1770-1820. Již profesor správního práva Jiří Hoetzel ve své učebnici Československé správní právo (1937) uváděl, že „V průběhu dob policie měla různý význam. Někdy znamenala veškeru státní správu. Znenáhla omezovala se na ten úsek veřejné správy, který nyní nazýváme správou vnitřní. (…) V Rakousku byl směrodatný Sonnefels.“ Právě toto zprvu všeobjímající pojetí a následně tzv. sonnefelsovský duch tzv. policie jsou obsaženy v představované publikaci.

Monografie je členěna celkem do 5 kapitol. Úvodní Meditace nad dvěma listy papíru (kapitola 1) se věnuje osobě prvního policejního ředitele Johanna Jakoba Reismanna a jeho zprávě o činnosti v úřadě. Následující kapitoly Z Paříže přes Vídeň do Štětí: nová policie v teorii a praxi (kapitola 2) a Dát každému jeho místo (kapitola 3) pokrývají rozličné záležitosti, jako je kontrola pohybu a pobytu osob se zvláštním zaměřením na lázeňská centra nebo třeba postrkový systém. Následující Zde chci mít tichý klid (kapitola 4) pak především rozebírá srocení lidu zvaná tumulty a roli policie při nich. Publikace je zakončena na místo závěru úvahovou kapitolou nazvanou Byrokracie, která osvobozuje? (kapitola 5) v níž autor mj. navazuje na antropologa Davida Graebera a jeho utopii pravidel a zamýšlí se nad povahou moderního informačního státu.

Studie se zabývá ustavením základů byrokratického aparátu státu při výkonu tzv. policejních činností, jak je známe dnes. Nejde přitom o text strohý, ale provázaný konkrétními mikro-historickými událostmi jako jsou krajská objížďka města Štětí v roce 1789, pražský bordelový tumult roku 1793 nebo jiříkovská maškaráda roku 1802. Autor přitom pro ilustraci rekonstruuje další pozoruhodné drobné příhody vyčtené z rozsáhlého studia nejrůznějších policejních protokolů a úředních zpráv habsburské monarchie, ke kterým však přistupuje s historickou pečlivostí, vědom si skutečnosti, že tyto vznikly za jiným účelem, než aby byly pramenem našeho poznání. Autor zasvěceným výkladem ukazuje, jak tzv. konskripční knihy byly předzvěstí dnešní evidence obyvatel, nebo jak se vyvíjel pasový systém obsahující popis podoby osoby zakládající dnešní podobu pasů s biometrickými údaji. Textem prosvítají další témata jako četné kompetenční konflikty vznikající policie nebo problémy praxe při aplikaci josefínského trestního zákoníku. Ačkoliv jde o historickou studii, publikace by neměla minout administrativisty a vůbec právníky zabývající se veřejným právem.

Směnečné spory

Autor: Matěj Dobeš
Nakladatel: C.H. Beck
Rok vydání: 2019
Počet stran: 132
ISBN: 978-80-7400-749-1

V posledních letech vyšlo povícero směnečné literatury, např. od plodného brněnského pedagoga a advokáta Radima Chalupy titul Směnka v soudním řízení (Praha: Leges, 2017, 256 s.) a minulý rok od téhož rovněž studie Řízení o zaplacení směnečného nároku: (specifika a problémové aspekty) (Praha: Leges, 2019, 488 s.). Ačkoliv jsem držitelem výtisku první ze zmíněných knih, přiznám se, že nejde o nijak lehké čtení, a publikaci jsem po čase jako nedočtenou odložil, s tím, že se k ní snad někdy ještě vrátím. V edici Právní instituty nakladatelství C.H. Beck však loňském roce vyšla útlá monografie s tématikou směnečných sporů od Matěje Dobeše. Chtělo by se říct dokonce konečně, jelikož zatím jako by na trhu chyběla – pokud možno aktuální, čtivá a stručná – příručka pro právní praxi v oblasti směnečných sporů, takže jsem po uvedeném titulu bez rozpaků sáhl. Vzpomněl jsem si přitom jakoby mimochodem na dobře míněná slova drahé olomoucké civilní soudkyně, dámy čerpající z velkých zkušeností, která nám studentům v rámci seminářové výuky civilního práva procesního říkala: nikdy, ale opravu nikdy neposkytujte ručení a už vůbec nikdy se nepodepisujte na směnce.

Monografie je kromě předmluvy a závěru členěna do dvou stěžejních částí. První část představuje obecnou část a činí celkem 8 kapitol. V této části knihy najdeme po řadě pojednání o teoretických východiscích s vymezením pojmů (kapitola 1), o předmětu směnečného sporu (kapitola 2) a způsobu vyřizování směnečných sporů (kapitola 3). Dále jsou rozebrány podmínky řízení (kapitola 4), problematika předžalobní výzvy k plnění na směnku (kapitola 5) a stranou nezůstává směnečná žaloba jako taková (kapitola 6). Závěrem této části knihy je uvedena problematika dělení důkazního břemene (kapitola 7) a samotná funkce směnky ve směnečných sporech (kapitola 8). Druhá část se věnuje směnečnému rozkaznímu řízení a obsahuje celkem 7 kapitol. V této části publikace najdeme po řadě pojednání o teoretických východiscích s přehledem řízení (kapitola 1) a poté je popsáno řízení o vydání směnečného platebního rozkazu (kapitola 2). Další dvě kapitoly se věnují úzce spojeným tématům, a to námitkám proti směnečnému platebnímu rozkazu (kapitola 3) a jejich koncentraci (kapitola 4). Na toto navazuje pojednání o průběhu námitkového řízení (kapitola 5) a skončení námitkového řízení (kapitola 6). Na závěr této části knihy je připojena douška o ochraně spotřebitele ve směnečném rozkazním řízení (kapitola 7).

Představovaná publikace obsahuje věcný a pečlivý výklad doplněný o vlastní názory autora podložené argumenty. Byla-li v úvodu řeč o pojednáních R. Chalupy, některé myšlenky uvedeného civilisty autor zasazuje do kontextu výkladu a zaujímá k nim vlastní postoje. Obsahově přitom autor neponechává stranou žádný aspekt směnečných sporů a věnuje se od prejudičního podindosamentu přes předžalobní výzvu na směnku, až po směnku zajišťující spotřebitelský úvěr. Je potřeba ocenit i práci s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu ohledně možnosti uzavření smíru v námitkovém řízení a z toho plynoucí možnost odklizení vydaného směnečného platebního rozkazu usnesením soudu, kterým se soudní smír schvaluje. Stranou nezůstávají i poukazy na blízké zahraniční úpravy, které jsou však zvoleny účelně a autor jimi rozhodně neplýtvá. Předkládaná publikace představuje suverénní rukopis teprve 30-ti letého autora, který poskytuje přesně to potřebné pro praxi v oblasti směnečných sporů, co dosud chybělo.

Základní práva. Svazek druhý: Svoboda

Autor: Pavel Molek
Nakladatel: Wolters Kluwer
Rok vydání: 2019
Počet stran: 655
ISBN: 978-80-7598-525-5

Ambiciózní knižní projekt Pavla Molka, odstartovaný publikací nazvanou Právo na spravedlivý proces (Wolters Kluwer, 2012), kterýžto titul je v současnosti beznadějně rozebrán a lze jej pořídit pouze v elektronické podobě, spěje pomalu ale jistě do svého finále. Po svazku Politická práva (2014) navazuje autor, soudce Nejvyšší správního soudu, na předchozí titul Základní práva. Svazek první: Důstojnost (Wolters Kluwer, 2017), nyní představovanou publikací, ve které se věnuje vybraným ústavně zaručeným svobodám. Pořízení titulu u mě shodou okolností připadlo na období březnových/dubnových dnů provázaných celosvětovou pandemií koronaviru – tematika knihy tak s ohledem na uvedené nabyla na aktuálním významu vzhledem k omezením dotčených základních práv a svobod vládou.

Publikace je kromě úvodu opatřena závěrem a je členěna celkem do pěti samostatných kapitol. Vzhledem k tomu, že kniha navazuje na předchozí první svazek, začíná tak nezvykle – avšak v kontextu knižní řady chronologicky – kapitolou pojednávající o zákazu otroctví, nevolnictví a nucených prací (kapitola 5). Výklad navazuje dvěma propojenými kapitolami, kdy v první z nich je nejprve pojednáno o právu na osobní svobodu a bezpečnost (kapitola 6) a autor následně navazuje tematicky o „dvousvobodě“, tedy svobodě pohybu a pobytu (kapitola 7). Prostor dostává svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání (kapitola 8) a celou publikaci uzavírá ochrana vlastnického práva (kapitola 9).

Kniha připomíná svými rozměry a váhou tak trochu telefonní seznam z devadesátých let minulého století a stejný pocit velkého soupisu vyvolává i v publikaci obsáhle citovaná soudní rozhodnutí. Jde přitom o nepřeberné množství tematicky nejrůznější judikatury Evropského soudu pro lidská práva, Ústavního soudu ale i Nejvyššího správního soudu, což z knihy dělá tak trochu casebook ústavního práva. Případné zájemce by však uvedené nemělo odradit. Přestože jde totiž o publikaci značně rozsáhlou a na veskrze seriózní téma, autor píše bystře a lehkým perem, což z knihy bez přehánění dělá učiněný page-turner.

Čtivý styl je patrný v detailech např. v originálních podnadpisech uvozujících pasáže s citací judikatury odkazující na popkulturu či jinak vtipně vystihující podstatu daného rozhodnutí.  Představovaná publikace je s trochou literární nadsázky něco jako Molkův průvodce po galaxii dvojí ochrany základních práva a svobod. A tento průvodce vezme čtenáře letem-světem skutečné zajímavým a pestrým: od belgického koncipienta nuceného k výkonu ex-offo obhajoby, na osobní svobodě omezené uprchlíky na ostrově Lampedusa, přes tzv. „sedací“ obecně závazné vyhlášky měst Litvínova a Varnsdorfu, až po křesťanské kříže ve školách nebo regulaci nájemného. Dovolím si tvrdit, že právě komentovaný svazek Molkova díla má pro praktikujícího právníka největší praktický přínos a bude zajímavé sledovat závěr knižní série, který má vyvrcholit připravovanou publikací o rovnosti.

Tajemství v českém právním řádu

Autor: Alena Bányaiová (ed.)
Nakladatel: Leges
Rok vydání: 2019
Počet stran: 392
ISBN: 978-80-7502-347-6

V nakladatelství Leges minulý rok vyšla kolektivní monografie s pozoruhodným názvem Tajemství v českém právním řádu od skupiny autorů Alena Bányaiová, Josef Benda, Daniela Kovářová, Pavel Mates, Stanislav Přibyl, František Púry a Pavel Uherek. Seskupit přehledně do jedné monografie státem uložené nebo uznané povinnosti mlčenlivosti (povinnosti či oprávnění k zachování tajemství) do jedné publikace, považuji za více než chvályhodný počin a titul jsem proto obratem opatřil, rovněž s ohledem na vtipné ilustrace Jiřího Slívy, které odlehčují jinak solidní téma. Celou publikací se navíc jako červená nit táhne problematika ochrany osobních údajů a její právní úprava evropským nařízením GDPR a českým adaptačním zákonem, takže tajemství v názvu knihy zahrnuje také (ne)čekaně téma ochrany osobních údajů.

Monografie je kromě úvodu členěna celkem do 11 kapitol. Nejdříve je dán prostor Aleně Bányaiové, která pojednává o obchodním tajemství (kapitola 1). Následuje tandem Pavel Mates & František Púry, stručně představující zákaz nucení k sebeobviňování, a tedy tajemství osob proti nimž se vede řízení trestně-právní povahy (kapitola 2). Dále pokračuje již pouze Pavel Mates výkladem o důvěrnosti distančních komunikací (poštovní tajemství) (kapitola 3). Následně dostává prostor Daniela Kovářová s tématikou advokacie jako činnosti plné tajemství (advokátní povinnost mlčenlivosti) (kapitola 4). A první polovinu publikace uzavírá výklad Pavla Uherka na téma lékařské tajemství aneb povinná mlčenlivost v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb (kapitola 5). Druhá část knihy začíná stručným úvodem Pavla Matese do problematiky utajovaných informací (kapitola 6) a pokračuje výkladem téhož ohledně bankovního tajemství v peněžnictví (kapitola 7) a tentýž ještě pokračuje ve dvojici s Josefem Bendou tématem tajemství a média (ochrana zdroje novinářů) (kapitola 8). V monografii nechybí ani výklad ohledně kanonického práva a zpovědního tajemství jako zástupce státem uznané povinnosti mlčenlivost, který předkládá Stanislav Přibyl (kapitola 9). Na konci opět dostává prostor František Púry s tématem ochrany tajemství v trestním právu (kapitola 10). Celou publikaci uzavírá na lehkou notu Daniela Kovářová s rodinnými tajemstvími, tedy tajemstvími mezi manžely, rodiči a dětmi a mlčenlivostí osob účastnících se na závěti (kapitola 11).

V některých pasážích publikace trpí typickým nešvarem české právnické literatury, tedy prostou deskripcí aktuálně platné právní úpravy, k čemuž čtenáři nezbývá než si s klasikem povzdechnout „Stačí tři slova zákonodárce, uvozující novelu zákona, a celé právnické knihovny se mění v makulaturu.“ Jak je patrné z přehledu autorů a jednotlivých kapitol, je to Pavel Mates (roč. 1947), jinak administrativista a často na stránkách odborných časopisů publikující autor, který pokryl značnou část témat knihy. Za pozornost však podle mého soudu stojí spíše jiné kapitoly. Např. ta od Aleny Bányaiové, kdy její jako vždy detailní, věcný a s přehledem podaný výklad je nanejvýš aktuální, když rozebírá nález Ústavního soudu ohledně konkurenční doložky (který je mimochodem dílem naší kanceláře). Když jsme u judikatury Ústavního soudu, tuto na třech zajímavých případech popisují autoři pasáže o mediálním právu (kauza Martina Šmoka, kauza České televize ohledně zveřejnění výtisku informační zprávy Vojenského zpravodajství a kauza Janka Kroupy). Zasvěcený text oplývající pozoruhodnými postřehy předkládá rovněž Pavel Uherek, takže zájemci o zdravotnické právo by rozhodně tuto kapitolu neměli minout, zvláště s ohledem na značnou kasuističnost a nepřehlednost právní úpravy nejrůznějších průlomů do lékařského tajemství.

25 let Ústavy České republiky

Autor: Vojtěch Šimíček (ed.)
Nakladatel: Leges
Rok vydání: 2019
Počet stran: 168
ISBN: 978-80-7502-372-8

Zatímco letošní rok se nese ve znamení jubilea 100 let od přijetí Československé Ústavy z roku 1920, předloňský rok proběhlo nenápadné, ale o to důležitější výročí 25 let účinnosti stávající Ústavy České republiky přijaté v roce 1993. Představovaná publikace, která vyšla v nakladatelství Leges v edici Teoretik, je sborníkem některých příspěvků autorů – z celkových 12 přispěvatelů je sympaticky rovná polovina ženského pohlaví – věnujících se tématu Ústavy České republiky z podzimní konference pořádané k tomuto výročí katedrou ústavního práva a politologie Právnické fakulty, Mezinárodním politologickým ústavem Masarykovy univerzity a Nadací Konrada Adenauera.

Sborník obsahuje kromě úvodu od Vojtěcha Šimíčka celkem 10 statí. V prvním příspěvku se Eliška Wagnerová věnuje významu trvání liberálního právního státu pro existenci na svobodu orientovaného ústavního systému. Druhý článek Daniela Kroupy se zaobírá ideovými zdroji a motivy při přípravě Ústavy České republiky, na který navazuje Jindřiška Syllová popisující vládní, parlamentní priority, které formovaly tvorbu Ústavy České republiky. U okolnostech vzniku Ústavy 1993 rovněž setrvává ve čtvrtém příspěvku Veronika Svoboda, a to statí o subjektech podílejících se na přípravě Ústavy České republiky. Jan Kysela předkládá přehled změn, proměn a dotváření Ústavy České republiky. V druhé části příspěvků Marek Antoš popisuje přetahování o složení vlády, a to z pohledu českých zkušeností v mezinárodním srovnání. Zdeněk Kühn se věnuje justici a soumraku liberální demokracie. Michal Bartoň tématu vztahu obecných soudů a Ústavního soudu optikou čl. 4 Ústavy. Knihu uzavírají dva tematicky propojené příspěvky Terezy Sylvestrové o ústavněprávní inkorporaci politických stran a společným příspěvkem Miluše Kindlové a Jany Ondřejkové zabývajícím se ústavním přezkumem právní úpravy financování politických stran v kontextu čl. 5 Ústavy a dalších ústavních principů.

Z předestřených příspěvků vybírám texty dvou docentů ústavního práva. V první řadě stať Jana Kysely z pražské právnické fakulty, který je kromě samotného detailního popisu změn, proměn a dotváření Ústavy České republiky rovněž podnětný a osobitý, a to nejen konstatováním, že průměrný věk ústavy je 19 let, ale i hodnocením, že leccos z toho, co se děje od roku 2013, souvisí s tím, kdo byl zvolen, kým a proč byl zvolen, v jakém politickém a institucionálním prostředí se pohybuje atd. Pro praktikujícího právníka zabývajícího se mimořádným opravným prostředkem k Nejvyššímu soudu – dovoláním – má pak svoji nezanedbatelnou hodnotu příspěvek Michala Bartoně z olomoucké právnické fakulty, neboť jak autor sám uvádí, výklad čl. 4 Ústavy co do otázky, zda tvrzené porušení ústavně zaručených práv otevírá automaticky cestu k vyšší soudní instanci, je stále kontroverzní.

Analýza realitního trhu

Autor: Petr Ort
Nakladatel: Leges
Rok vydání: 2019
Počet stran: 164
ISBN: 978-80-7502-364-3

V edici Praktik nakladatelství Leges v loňském roce vyšla monografie Petra Orta, odborníka na oceňovaní nemovitostí, nazvaná Analýza realitního trhu. Komplexní zpracování tuzemského realitního prostředí jako by zde přitom chybělo, takže monografie zaplňuje jistou mezeru. Dlužno připodotknout, že v případě představované publikace se přes vydání u zmíněného nakladatelství přitom nejedná o právnickou literaturu, autor je vzdělán v obou pozemní stavitelství na Stavební fakultě mezinárodních vztahů na VŠE v Praze.

Publikace je kromě úvodu a závěru rozdělena do čtyř hlavních částí. V první části se autor zabývá fungováním relativního trhu a v rámci této části jsou zařazeny tyto kapitoly: základní pojmy a definice, základní principy a faktory, informace jako základ, úvod do teorie hodnoty, hospodářské cykly, strategická analýza realitního trhu, hospodářská geografie a obecná analýza realitního trhu. Druhá část je věnována trhu s pozemky a zahrnuje kapitoly o stavebních pozemcích, zemědělských pozemcích a ostatních pozemcích. Třetí část se orientuje na trh se stavbami a v jejím rámci autor pojednává o rezidenčních stavbách: bytech, rodinných domech, individuálních rekreačních objektech, výrobních a skladových objektech, objektech pro občanskou vybavenost, administrativních budovách a ostatních stavbách. V poslední části se autor věnuje trhu s nájmy, tedy nájmu pozemků a nájmu staveb. Na závěr je připojena samostatná kapitolo o realitním zprostředkování, v níž je pojednáno o stručné historii realitního zprostředkování v českých zemích, současné charakteristice českého realitního trhu, novém zákonu o realitním zprostředkování a analýze realitního trhu. Celou publikaci zakončuje jako příklad autorem zpracovaná konkrétní analýza trhu.

Celý text je důsledně rozdělen podnadpisy na dílčí odstavce či logické menší celky a svojí strukturou a čtenářským zážitkem tak spíše připomíná vysokoškolská skripta. Jde svého druhu o analýzu spíše deskriptivního typu, kdy se autor zaměřuje na popis všech nemovitostí, jejích využití a stavu, a to přitom naprosto vyčerpávajícím způsobem. Napříč celou brožurou pak především prosvítá autorova fundovanost a přehled v tématu, který je ukázkový např. v pasážích o bytech v panelových domech či výrobních a skladových objektech. Kniha obsahuje rovněž řadu obecných postřehů a odkazů na ekonomické souvislosti čerpané ze zahraniční literatury. Jedná se o přehledovou příručku, kterou jistě ocení především studenti, ale také všichni, kdož se zapojují do realitního provozu.

Kritika právní odpovědnosti

Autor: Václav Janeček
Nakladatel: Wolters Kluwer
Rok vydání: 2017
Počet stran: 277
ISBN: 978-80-7552-812-4

V edici právní monografie nakladatelství Wolters Kluwer vyšla v roce 2017 publikace nazvaná Kritika právní odpovědnosti. Na titul jsem narazil téměř před dvěma lety víceméně náhodou v knihkupectví a zaujal mě již svým názvem, neboť koncept odpovědnosti mi již za studentských let připadal poněkud tajemný a neuchopitelný. Jak už to u některých knih bývá, delší dobu trvalo, než přišla na pořad dne. V dubnu minulého roku navíc autor působící mj. na právnické fakultě v anglickém Oxfordu obdržel za uvedenou publikaci tzv. Bolzanovu cenu v kategorii společenských věd.

Publikace je kromě předmluvy a shrnutí členěna do celkem šesti kapitol. Autor tak nejprve pojednává o problému soukromoprávní odpovědnosti (kapitola 1). Věnuje se historickým kořenům pojmu odpovědnosti (kapitola 2) a mapuje počátky „českého“ problému odpovědnosti (kapitola 3). Následně autor přechází k odhalení důvodů „českého“ problému odpovědnosti (kapitola 4) a poté přechází k řešení „českého“ problému odpovědnosti (kapitola 5). Kniha je zakončena poslední kapitolou popisující teoretickou koncepci odpovědnosti (kapitola 6).

Představovaná publikace stojí na pomezí teoreticko-právní a civilistické literatury.  Autorovo bádání v tomto tématu je rozsáhlé a podrobné, zahrnující německo-jazyčnou a anglicky psanou literaturu, přičemž zahrnuje mj. historický vývoj institutu ručení, doktríny Schuld und Haftung (1874) či český jazykový překlad ABGB, který stojí u zrodu nejen terminologického problému, jenž autor v publikaci představuje. Monografie je velice důkladná a autor v ní rovněž přesvědčivě rozporuje zažitou teorii trojčlenné konstrukce právní normy (hypotéza-dispozice-sankce), která byla vštěpována generacím právníků. Autor přistoupil i originálním způsobem k exegezi jediné stručné věty z důvodové zprávy k novému občanskému zákoníku, podle níž pojetí odpovědnosti v novém kodexu se hlásí k antické, křesťanské a západoevropské tradici. Uvedené tradice se tak autor vlastním způsobem snaží naleznout a pojmenovat. Základní myšlenkou díla je rozlišování mezi kategorií odpovědnosti podle pořadu přirozeného práva a kategorií zavázanosti podle pořadu pozitivního práva.  V mnoha ohledech jde o monografii výraznou, která by neměla uniknout pozornosti zainteresované právnické veřejnosti.

Metody a zásady interpretace práva

Autor: Jan Wintr
Nakladatel: Auditorium
Rok vydání: 2013
Počet stran: 232
ISBN: 978-80-87284-36-0

Pedagog pražské právnické fakulty a ústavní právník Jan Wintr je po mém soudu jedním z nejlépe píšících právních autorů. V době studií mě velmi zaujala jeho Říše principů: Obecné a odvětvové principy současného českého práva (Karolinum, Praha 2006), a to především svou čtivostí a podnětnými postřehy. I jiné další výstupy Jana Wintra byly přitom originální a hodné pozoru např. Vliv politických idejí a programů na české zákonodárství v letech 1989-1998 (IN: Gerloch, A.; Maršálek, P. (eds.): Zákon v kontinentálním právu, Praha: Eurolex Bohemia, 2005, s. 293-341) nebo z poslední doby jeho stať Karikatura moderního právního systému v románech Franze Kafky a Jaroslava Haška (IN: Jan Kysela, Michal Urban a kol. Literatura a film jako zrcadlo práva a právníků, Praha: Leges, 2017, s. 104-113), kdy posledně uvedenou publikaci jsem zde představoval v listopadu 2017.

Na sklonku minulého roku přitom vyšlo v nakladatelství Auditorium druhé vydání monografie Jana Wintra nazvané Metody a zásady interpretace práva. Oproti původnímu vydání se kniha rozšířila o cca 60 stran a dočkala se po brožovaném provedení vázaného vydání. Vzhledem k tomu, že jsem držitelem prvního vydání, které jsem pořídil již v roce jeho uvedení na knižní pulty, avšak do té doby jsem se k němu nedostal, bylo pro mě její druhé vydání konečně impulsem k tomu, abych si ji přečetl. Kniha je kromě úvodu členěna do celkem 7 samostatných kapitol. Postupně se tedy autor zaobírá metodami interpretace práva (kapitola 1), historickým exkursem s podtitulem Litera zabíjí, ale duch oživuje? (kapitola 2), jazykovým výkladem (kapitola 3), systematickým výkladem (kapitola 4), historickým výkladem (kapitola 5), teleologickým výkladem (kapitola 6) a konečně tzv. pravidlům přednosti (kapitola 7).

Publikace nabízí ucelený přehled všech 4 stěžejních metod interpretace práva (tedy výkladu jazykového, systematického, historického a teleologického) a podrobně popisuje téměř na padesát (!) různých výkladových zásad podřazených pod jednotlivé principy daných výkladových metod (např. zásada dějin působení nebo in dubio pro libertate, apod.). Kniha tak vyniká uceleností a důslednou kategorizací – systematičnost je její velkou předností, kterou ostatně autor osvědčil již ve shora zmiňované Říši principů. Jan Wintr přitom zcela přiznaně vychází a pokračuje z průkopnické práce civilisty Filipa Melzera, pedagoga Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, a to Metodologie nalézání práva: úvod do právní argumentace (C.H. Beck, 2010). Publikace Jana Wintra je ovšem postavena především na konkrétních ukázkách aplikace daných výkladových postupů, a to prostřednictvím relevantních pasáží z judikatury českých vrcholných soudních instancí. A jde přitom o nepřeberné množství tematicky nejrůznější judikatury, až se z nich může čtenáři točit hlava, což je možná i důvod, proč jsem publikaci delší dobu odkládal. Ukázky jsou ale zvoleny vhodně a účelně doplňují text, který by neměl chybět v knihovně každého praktikujícího právníka.

Globální problémy profesní etiky právníků

Autoři: James E. Moliterno, Paul D. Paton
Nakladatel: Wolters Kluwer
Rok vydání: 2017
Počet stran: 212
ISBN: 978-80-7552-838-4

Trojlístek právníků sdružený kolem Právnické fakulty Univerzy Palackého v Olomouci ve složení Martin Kopa, Maxim Tomoszek a Vítězslav Dohnal uvedl prostřednictvím nakladatelství Wolters Kluwer do českého právního prostoru americkou monografii v originále pojmenovanou Global Issues in Legal Ethics od autorské dvojice E. Moliterno, Paul D. Paton (poprvé vyšla v roce 2007, druhé vydání v roce 2014). Knihu převedl do češtiny takříkajíc na koleně Martin Kopa, advokát, který provozuje facebookovou stránku nejen o ústavním právu Iurium Daily.

Publikace je opatřena hned čtveřicí předmluv, a to předmluvou k druhému americkému vydání a prvnímu českému vydání, dále předmluvou od Josefa Baxy, předsedy NSS, a Františka Korbela za AK Havel & Partners. Kniha samotná obsahuje 10 kapitol, přičemž autoři nejdříve pojednávají o roli právníka (kapitola 1), regulaci právníků (kapitola 2), definování a utváření vztahu mezi právníkem a klientem (kapitola 3), odměňování právníků (kapitola 4) a mlčenlivostí (kapitola 5). V dalších částech je věnován prostor neslučitelným vztahům (kapitola 6), zvláštním otázkám zastupování právnických osob (kapitola 7), povinnostem vůči soudu a jiným (kapitola 8), a není ponechána stranou ani reklama a nabídka služeb (kapitola 9) a chování soudce (kapitola 10).

Knihu o etických záležitostech výkonu právnického povolání je potřeba přivítat. Navíc výše uvedený kolektiv autorů text jinak vycházející z amerických (a trochu i britských) reáliích mírně obohatil i o český prvek, každá kapitola tak obsahuje také pohled „jak je to v ČR“, což knihu posouvá z kategorie pouze pro zájemce o anglosaský právní systém. Představovaná monografie přitom obsahuje četná další zajímavá srovnání, jde však o komparatistiku více či méně nahodilou, a tak kniha zaujme např. vhledem do japonské právní kultury bengoshi nebo popisem situace ve Švédsku. Každá kapitola je opatřena otázkami k diskuzi, takže nepochybně může dobře sloužit jako studijní pomůcka pro studenty, právě kterým je na místě tuto pozoruhodnou publikaci doporučit.

Advokáti proti totalitě

Autoři: Petr Toman, Ondřej Šebesta
Nakladatel: Mladá fronta
Rok vydání: 2019
Počet stran: 336
ISBN: 978-80-204-5430-0

Koncem roku 2018 jsem zde představoval publikaci autorské dvojice Petra Tomana, advokáta z advokátní kanceláře Toman, Devátý & Partneři, a publicisty Ondřeje Šebesty, kteří pod patronátem České advokátní komory vydali v roce 2016 knihu Nestoři české advokacie, a to u příležitosti oslav 60. výročí stavovského časopisu českých advokátů Bulletinu advokacie. Na sklonku loňského roku 2019 v rámci celoročního projektu České advokátní komory k 30. výročí sametové revoluce sestavili titíž autoři představovanou publikaci Advokáti proti totalitě.

Kniha je opatřena úvodem předsedy České advokátní komory Vladimíra Jirouska a dvěma doprovodnými texty Advokacie v běhu času od Stanislava Balíka a Stručnou historií advokacie ve 20. století od Filipa Mamrilla. Poté následují portréty jednotlivých osobností advokacie, kteří se postavili totalitním diktaturám na poli práva. Představeni jsou pořade pětice Kamill Resler, Jiří Křížek, Jaroslav Borkovec, Rastislav Váhala a František Hejný. Následuje pětice současníkům mnohem známějších jmen polistopadového dění, a to Dagmar Burešová, Otakar Motejl, Ján Čarnogurský, Jiří Machourek a Milan Hulík. Celou publikaci zakončuje doslov historika Petra Blažka.

Právě uvedená desítka osobností je reprezentativní a ukazuje osobní odvahu jednotlivců na pozadí nelehkých časů. Přínosem publikace jsou faksimile dobových dokumentů a živý popis životních osudů aktérů. V určitém ohledu se nynější publikace překrývá s tou dřívěji vydanou popisovanou v úvodu tohoto příspěvku, kdy styčným bodem je např. osobnost Dagmar Burešové, která našla své místo v obou knihách. Ostatně Dagmar Burešové se dostalo pozornosti mj. filmem Hořící keř (2013) a několika z osobností zařazených do Advokáti proti totalitě jsou věnovány samostatné knihy, např. Otakarovi Motejlovi Lexikon od Renáty Kalenské a Kamillu Reslerovi kniha Poslušen zákonů své země a svého stavu: Kamill Resler – obhájce K. H. Franka od Jakuba Drápala.

Knize se ovšem nevyhnuly některé nedostatky, např. text o Dagmar Burešové ke škodě věci nereflektuje popis procesu poslanec Nový ca Emil Zátopek a další, obsažený v nově vydané knize Emil Běžec od Pavla Kosatíka. Jednotlivé texty se liší co do zpracování, kdy u Hejného jsou uvedeny podrobnosti o složení soudního senátu, zástupců prokuratury, a právní kvalifikace, které v jiných statích uvedeny nejsou. Na několika místech se textům nevyhnuly gramatické chyby a jedna z obrazových příloh se v knize chybně opakuje na dvou místech. Uvedené lze patrně přičíst na vrub redakčnímu spěchu s vydáním knihy k listopadovému výročí. Publikace nicméně představuje obdivuhodný počin, a nemusí nutně zaujmout jen advokáty, právníky či historiky, ale i všechny co hledají inspirativní postavy naší nedávné minulosti.