Autor: Karel Svoboda, Klára Trněná
Nakladatel: C.H. Beck
Rok vydání: 2018
Počet stran: 156
ISBN: 978-80-7400-685-2
V letošním roce byla edice Právní instituty nakladatelství C.H: Beck rozšířena o zajímavý titul autorské dvojice z Nejvyššího soudu zabývající se mimořádným opravným prostředkem v civilním soudním řízení, a sice dovoláním. Spoluautoři jakožto insideři – působící na Nejvyšším soudu, který je funkčně příslušný k rozhodování o dovolání, relativně krátkou dobu (Karel Svoboda od r. 2016 na pozici soudce a Klára Trněná od r. 2015 na pozici asistenta soudce) – příhodně v předmluvě poznamenávají, že „dovolání je ve srovnání s ostatními opravnými prostředky zakleté, nepochopitelné a nepřístupné.“ S tím lze jen souhlasit a to, že se autoři chopili monograficky dosud nezpracovaného tématu mě také pohnulo k pořízení titulu.
Publikace je rozdělena celkem do devíti kapitol. Na začátku je rozebrána podstata dovolání (kapitola 1), následuje velmi obsáhlé pojednání o přípustnosti dovolání (kapitola 2) a následně o dovolacím důvodu (kapitola 3). Autoři se věnují i soudnímu poplatku za dovolání (kapitola 4), povinnému advokátnímu zastoupení (kapitola 5) a samotnému rozsahu dovolacího přezkumu a použití norem (kapitola 6). Stranou nezůstává problematika odkladu vykonatelnosti a právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí (kapitola 7) a vztah dovolání a ústavní stížnosti (kapitola 8). Na závěr je pak připojeno krátké shrnutí změn v úpravě dovolání v důsledku novely provedené zákonem č. 296/2017 Sb. (kapitola 9).
Dovoláním se kromě např. L. Davida (Otázky přípustnosti civilního dovolání ve světle novely zák. č. 404/2012 Sb. (účinné od 1.1.2013) IN Na hranicích práva: soudcovské eseje, Praha: Leges, 2012) zabývali mnozí autoři, ať už šlo o Z. Kühna (Civilní dovolání v zákrutech ústavní justice, Právní rozhledy 22/2012), P. Coufalíka (Střet Nejvyššího soudu a Ústavního soudu v pohledu na současnou právní úpravu dovolání v civilním sporném řízení, Právní rozhledy 6/2016) nebo V. Šimíčka (Vztah dovolání a ústavní stížnosti včera, dnes a zítra, Bulletin Advokacie č. 7-8-2016) a i autor těchto řádků přispěl svou troškou do mlýna (viz sekce publikace na tomto webu). Na vydání ucelenějšího textu jakoby se však čekalo, což je dáno i jistou nestabilností a překotným vývojem právní úpravy, ale i judikatury zejména Ústavního soudu kolem tohoto institutu, z něhož vyčnívá zrušení tzv. nenárokového dovolání Ústavním soudem (kontroverzní nález, který by jakousi labutí písní tehdy odcházející E. Wagnerové). S právní úpravou dovolání jakoby zákonodárce stále nebyl pořád spokojen a po četných změnách se v návrhu nového občanského soudního řádu oproti dosavadnímu pojetí nově konstruuje dovolání jako řádný opravný prostředek, což je vskutku revoluční změna.
Autoři však až na výjimky neřeší historii ani budoucnost, ale snaží se – při citlivé a zároveň kritické práci s judikaturou jak Nejvyššího soudu, tak Ústavního soudu – přístupným způsobem osvětlit základní otázky kolem tohoto prostředku, což vyniká např. u rozhraničení na otázku skutkovou a otázku právní, přípustnosti dovolání a dalších podstatných záležitostech. Jistou nepatrnou nevýhodou publikace je, že poslední novela dovolání provedená zákonem č. 296/2017 Sb. nabyla účinnosti patrně po sepsání většiny částí knihy. Některé popisované okolnosti zůstávají přitom otevřené a autoři předesílají, že rozhodovací praxe kolem nich se teprve utvoří – příkladem uvedeného je samostatné a pružné rozhodování Nejvyšším soudem o odkladu právní moci, resp. vykonatelnosti, dovoláním napadeného rozhodnutí nebo nařizování jednání v situaci, kdy má dojít ke změně dovoláním napadeného rozhodnutí – v obou případech jde o skutečnosti dané aktuální judikaturou Ústavního soudu.
