Autor: Vlastimil Ševčík
Nakladatel: Eurolex Bohemia
Rok vydání: 2002
Počet stran: 357
ISBN: 80-86432-14-9
Okřídlené rčení říká, že „Stačí tři slova zákonodárce, uvozující novelu zákona, a celé právnické knihovny se mění v makulaturu.“ Netřeba zvláště připomínat, že právní texty jsou v době svého vzniku vázány na aktuálně platné pozitivní právo, se kterým stojí a padá jejich relevance a (vypovídající) hodnota v čase. Ačkoliv se většinou věnuji recentní literatuře, v tomto příspěvku udělám výjimku. V prosinci minulého roku totiž proběhlo nenápadné výročí 30 let Ústavy ČR a v loňském roce to také bylo 20 let, co v dnes již zaniklém nakladatelství Eurolex Bohemia vyšla kniha „Právo a ústavnost v České republice“ ústavního soudce Vlastimila Ševčíka.
Publikaci jsem pořídil v antikvariátu za necelých 100 Kč, a ačkoliv je datována rokem 2002, zahrnuje ještě starší texty z let 1992, 1994 a následujících. Jde o svého druhu ucelené vydání autorových odborných textů, které byly vydávány časopisecky. Kniha je opatřena předmluvou prof. Holländera a je členěna celkem do tří částí, přičemž první část zahrnuje texty věnované ústavnosti, druhá pak statě, jejímž spojujícím tématem je ochrana práv. Třetí část je pak reprezentována přílohami, tvořenými různými přetištěnými dokumenty (projev při přijímání Listiny základních práv a svobod, uplatněná odlišná stanoviska apod.).
Vlastimil Ševčík (1927-2002) byl ústavním soudcem prvního – tzv. Kesslerova – Ústavního soudu. Byl zároveň ideovým otcem Listiny základních práv a svobod, coby součástí ústavního pořádku samostatné České republiky. Právě přelomovému polistopadovému dění na poli ústavodárném se autor věnuje, když kritizuje vznik Ústavy 1992, jako šité horkou jehlou bez obecné širší diskuze s řadou – krátce po jejím přijetí – vzniklých i autorem předvídaných budoucích aplikačních problémů.
V řadě textů se autor věnuje dobově konstituovaným přístupům Ústavního soudu, které už dnes bereme jako samozřejmost (zvláštní postavení Ústavního soudu, vázanost rozhodnutí Ústavního soudu či obsahovým požadavkům narace ústavní stížnosti) nebo z dnešního pohledu již vyřešeným problémům (svého času nemožnost substituce v řízení před Ústavním soudem či tehdejší absence procesní úpravy řízení po zrušení rozhodnutí Ústavním soudem).
Autor mj. přesně pojmenovává kořeny a důvody právního nihilismu, který pokračoval i po roce 1989 přístupem politické reprezentace k právu. V tomto ohledu také tepe fenomén novelizací jako destabilizačního prvku, a to vše takříkajíc v předvečer inflace evropské legislativy s ohledem na vstup ČR do EU (2004). Ohledně vzniku Ústavy 1992 se jedná o cenný dobový pohled přímého aktéra, který vznik ústavní listiny vnímá kriticky a klade ho do juxtapozice k promyšlené koncepci při tvorbě Ústavy 1920. V čtivých a kultivovaných – s řadou latinských obratů – textech autora zaznívají apely, které rezonují i dnešnímu čtenáři.