Pocta Jiřímu Spáčilovi

Autor: Eva Dobrovolná, David Havlík Michal Králík a kol.
Nakladatel: C.H. BECK
Rok vydání: 2023
Počet stran: 336
ISBN: 978-80-7400-920-4

V květnu loňského roku vyšel kolektivní sborník Pocta Jiřímu Spáčilovi. Kdo je Jiří Spáčil? To by se mohl se vší vážností ptát asi jen ten, kdo posledních 30 let ani trochu nesledoval civilistickou právní diskuzi a judikaturu Nejvyššího soudu ve věci tzv. věcných práv. Moje první setkání s touto tématikou bylo právě za dob studií, kdy jsem v prvním semestru předmětu občanské právo hmotné měl připravit referát o rozsudku vydaného třetím soukromoprávním senátem – tzv. věcně-právním senátem Nejvyššího soudu 22 Cdo, kterého byl členem a ideovým vůdcem právě Jiří Spáčil. Pokud mě paměť neklame, rozhodnutí řešilo problematiku studně jako součásti pozemku, resp. vymezení a rozlišení součásti a příslušenství věci. V pozdějších letech jsem jméno Jiřího Spáčila zaznamenal nejen v časopiseckých studiích, ale i v učebnicích, monografiích, komentářích, a především judikatuře. Až postupem doby jsem zjistil, že je-li někdo v České republice hegemonem výkladu právní úpravy občanského zákoníku ve věci věcných práv, je to právě uvedený Jiří Spáčil (a to se všemi plusy a mínusy z toho vzešlými). Jak se dotyčný svěřil pro internetový čtvrtletník Nejvyššího soudu AEQUITAS 4/2023: „Do problematiky věcných práv mě uvedl můj školitel v aspirantuře prof. Ján Lazar“.

Sluší se dodat, že tzv. knižní „pocta“ je v českých právních luzích a hájích tradiční způsob, jak vzdát knižní hold výrazné osobnosti právní akademie či praxe. Tyto publikace jsou vydávány vždy ve vztahu k životnímu jubileu oslavovaného, a ne jinak je tomu v případě představované publikace, která vychází k 70-ti nám Jiřího Spáčila. S posledním dnem loňského roku současně jmenovanému skončil soudcovský mandát na Nejvyšším soudu z důvodu dosažení maximálního věku pro výkon funkce soudce. Celou knihou se jako červená nit vedou příspěvky, které jsou někdy laděné osobně, povětšinou odborně, avšak s přihlédnutím k oblastem zájmu a erudici oslavovaného. Kromě samotného úvodu publikace zahrnuje celkem 30 příspěvků od 35 přispěvatelů. Nemá tedy zřejmě smysl podávat zde telegrafický přehled všech příspěvků. Byla-li v úvodu tohoto příspěvku řeč o problematice součástí a příslušenství věci, k tomuto tématu se originálně vrací římsko-právník Petr Dostalík a v knize jsou zařazeny i další články vážící se nejenom k tématu věcných práv.

Jak shrnout tuto pozoruhodnou publikaci? Ve vztahu k jubilantovi samotnému to vystihl kolega z Nevyššího soudu Michal Králík takto: „Od 80. let až vlastně do současné doby jeho soudcovské i publikační působení vytvořilo jak judikatorní, tak v řadě ohledů i doktrinální základ soudobého přístupu k věcněprávní problematice, která až na ojedinělé výjimky neměla v tomto období na co navazovat a novodobá soudní praxe se vytvářela prakticky na „zelené louce.“ Přiznám se, že zmiňované pocty a slávy jako typové publikace na tuzemském trhu s právní literaturou jsem zatím spíše míjel pro jejich charakter. Ve své podstatě jde o běžnou kolektivní monografií, či sbírku časopiseckých příspěvků. Ovšem protkanou osobněji laděnými příspěvky a vzpomínky na oslavence. Pavel Salák ve svém příspěvku trefně popisuje pnutí mezi laděním publikace tohoto druhu na příkladu pocty Otakaru Sommerovi ze začátku 40. let minulého století. Představovanou publikaci však hodnotím jako sympatický a povedený počin. Bude jistě zajímavé sledovat, zda se Jiří Spáčil z právního prostoru s odchodem do důchodu nevytratí, případně zda sepíše nějaké paměti, a především jak bude jeho odkaz interpretován do budoucna.