Autor: Salák Pavel, Vojáček Ladislav, Tauchen Jaromír, Horák Ondřej, Kolumber David
Nakladatel: Masarykova univerzita
Rok vydání: 2023
Počet stran: 220
ISBN: 978-80-280-0227-5
V letošním roce univerzitní nakladatelství Masarykovy univerzity vydalo kolektivní monografii nazvanou České právní dějiny po roce 1989. Z autorského kolektivu mi osobně rezonují osobnosti právního historika Ondřeje Horáka a Davida Kolumbera. První jmenovaný se podílel na zajímavé publikaci, kterou jsem na tomto blogu v minulosti představoval v dubnu 2021 – jednalo se o publikaci Brněnská normativní civilistika (postavy – projekty – polemiky). Druhý jmenovaný je povoláním soudce a v oboru právní historie se věnoval především období baťovského Zlína a klanu rodiny Baťů vůbec (viz podnětný podcast na Právo 21). Společně s dalšími akademiky z katedry dějin státu a práva na právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně však dotyční spojili síly nad historií teprve nedávnou, a to právnímu vývoji v tuzemsku po roce 1989. Jde přitom o svého druhu první knižní ucelené zpracování polistopadového právního vývoje u nás. Hned na úvod je na místě uvést, že kniha je prezentována jako učebnice pro studenty právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.
Publikace je kromě úvodu dále rozdělena do 20 tematických kapitol. První oddíly knihy jsou věnovány obecným tématům: stát a právo v politických a ekonomických souvislostech, doby…, základní tendence vývoje právního řádu, (demokratizace práva, europeizace práva, členství v mezinárodních organizacích) (kapitola 1), ústavní vývoj (kapitola 2), organizace veřejné správy (kapitola 3), soudnictví a veřejná žaloba (kapitola 4) a právnická povolání (kapitola 5). V další části knihy jsou popsány jednotlivá právní odvětví: občanské právo (kapitola 6), rodinné právo (kapitola 7), obchodní a živnostenské právo (kapitola 8), pracovní právo (kapitola 9), právo sociálního zabezpečení (kapitola 10), trestní právo hmotné (kapitola 11), pozemkové právo (kapitola 12), právo životního prostředí (kapitola 13), finanční právo (kapitola 14). Následuje exkurz do procesních úprav: řízení před civilními soudy (kapitola 15), trestní řízení (kapitola 16) a správní řízení (kapitola 17). Poslední trojice kapitol pak popisuje fenomény devadesátý let: restituce (kapitola 18), privatizace (kapitola 19) a lustrace (kapitola 20).
Byla-li v úvodu tohoto příspěvku řeč o tom, že představovaná publikace je učebnicí, je na místě uvést výhrady. Učebnice z oboru práva v českých podmínkách bohužel vynikají dlouhodobě nešvarem spočívajícím v tom, že se ve své podstatě o žádné učebnice ve vlastním smyslu tohoto slova nejedná. V tuzemském prostředí jako by chybělo povědomí či chceme-li know-how jak má učebnice – nad to učebnice v oboru právních dějin – vlastně vypadat. Generace právníků se tak za studií potýká s obtížně srozumitelnými a uživatelsky nevstřícnými monografiemi, které se označují za učebnice. Úvodní část knihy zarazí esejistickou – na text z oboru právních dějin časově neukotvenou – pasáží, ve které zarazí chybné vročení událostí z 11. září (v knize 2002, ač jsou události datovány 2001). David Kolumber, zmiňovaný na začátku tohoto příspěvku, se ujmul pasáže o organizaci soudnictví a tato část patří k nejdůkladnějším z celé publikace. Po přečtení v podstatě faktografického a telegrafického přehledu právních dějin pro roce 1989 má ovšem čtenář pocit, že byla promarněna šance podat turbulentní právní vývoj po roce 1989 možná poněkud jinak, čtivěji a zajímavěji. Možná se toho úkolu ujme až další generace právních historiků.